Oproti rychlokvaškové prequelové (ne)dvojce autoři tentokrát nevaří z již jednou notně převařené vody, ale přicházejí po letech s komunitou zafinancovaným plnohodnotným pokračováním, které se do značné míry dokázalo poučit z nemnohých chyb prvního dílu. Ne ze všech, ale z některých přeci jen ano. Bohužel ne z té hlavní a sice, že než jako jeden soudržný celek to opět spíše funguje v jednotlivých situacích, momentech a scénách.

Hlavní dějová linie je totiž přítomna čistě proto, aby nikdo nemohl říct, že to žádný spojující děj nemá. Navíc když už se děj dostane ke slovu, tak je potopen nedotažením (více otevřených linií po svém skončení neměly snad ani Dvě věže) a kolísavým tempem (speciálně v pasážích za Ivo), přílišným hraním na nostalgii (vrací se v zásadě všichni z prvního dílu a to v takovém množství, až se nedostává potřebného prostoru novým postavám) a nevyužitím potenciálu více ovladatelných postav (zvlášť chlupáč je vyloženě do počtu, což po předchozích dílech, kde nejeden nejlepší puzzle vycházel právě z dynamiky ovladatelnosti dua Nate/Critter, nemálo zamrzí).

Přes vše výše uvedené se jedná o sakra kvalitní výpravnou humoristickou klikací adventuru oldschoolového ražení, která moc dobře ví, čím chce být a tak tím prostě a jednoduše je. A je rovnou i nejlepším dílem v sérii. Nabízí totiž cca dvacetihodinovou herní dobu, která je v každé své minutě vyplněna vynikajícími, nápaditými a mnohdy i originálními adventurními výzvami (absolutně geniální nápad s výpravou "tak šel čas s adventurním žánrem" ve ztracené knihovně), nosnými postavami, které nejsou hráči lhostejné (a jsou skvostně nadabované) a humorem. Ten je zde přítomen ve všech myslitelných podobách; od přímých odkazů (od těch co pozná každý až po skutečné fajnšmekřiny pro velmi zdatné znalce daného popkulturního fenoménu), přes pohráváni si se žánrovými klišé (na adventurách, RPGčkách, hrách obecně a pokračováních nezůstane nit suchá), až po dialogový humor (v tomto ohledu vede "pratchettovské" setkání se zmatenými a znuděnými padlými bohy).

A tak ještě více než v případě prvního dílu platí, že čím více si toho četl(a)/viděl(a)/hrál(a), tím více se zasměješ. Ovšem i kdyby si nikdy nic nečetl(a)/neviděl(a)/nehrál(a), tak se pobavíš, jelikož zdejší humor je do značné míry univerzální. A stejně... Ta vůbec největší zábava to je hlavně a především hrát.