Opuštěný hrad svébytného vědce opředený záhadami i tajemstvím a vy na cestě do jeho útrob, kde vás čeká jeden puzzle vedle druhého; od naprosto triviálních až po ty, které vám zavaří mozkové závity. Zdánlivě tedy tuctová adventura puzzloidního typu à la Myst, kterých je plný Steam. Ovšem skutečně pouze zdánlivě, jelikož tato má oproti většině jednu značnou výhodu. Je velmi dobrá. Nestojí však na příběhu. Ten tu sice také je, ale pouze nepřímou formou v podobě dopisů a deníků. Do popředí se nedostane ani jednou a je tedy čistě propojující záminkou pro zdejší desítky a desítky různorodých a nápaditých puzzlů.

Sluší se zmínit, že nejde o casual záležitost, počítá se s tím, že už zkušenosti s podobným typem hry máte a umí to být těžké již od první části. Je to rozdělené na prolog, tři kapitoly a epilog. Jakkoli kapitoly v pravém smyslu tu nejsou a jde o jednotlivé samostatné části hradu. Celková herní doba je kolem dvanácti hodin. Není to tedy nijak výrazně rozsáhlé, ale nahrazeno je to již zmíněnou kvalitou jednotlivých puzzlů, které se neopakují, jakkoli v rámci oněch (ne)kapitol jsou zastřešeny společným tématem.

Jejich komplexnost je to postupně vzrůstající. A tak si zpočátku vystačíte s jednou místností, postupně s několika patry a nakonec s celým hradním komplexem. Naštěstí to tu nestojí na jednom puzzlu čili i když někde nebudete vědět jak nějaký oříšek rozlousknout, tak vždy máte pocit progrese, protože větší a složité puzzly jsou obklopeny dílčími samostatnými. Navíc je v rámci lokací i spousta skrytých věcí na sbírání čili nemáte pocit, že byste byli nadobro zaseknutí na jednom puzzlu a nevěděli jak dál, vždy můžete přejít do jiné místnosti a zkusit to tam. Obtížnost balancuje přesně na hraně, kdy se bez spojování souvislostí, pozorného průzkumu okolí, přemýšlení a psaní/kreslení si poznámek na papír neobejdete, ovšem zároveň stále máte pocit, že když se opravdu zamyslíte, tak jste schopni to rozlousknout bez návodu. Vždy kolem sebe máte informace "jak na to", jen je někdy pekelně těžké si je dát dohromady či je vůbec objevit, ale je to zábavný proces, který se odvděčí nenahraditelným "heuréka!" pocitem zadostiučinnění, když na to opravdu přijdete.

Výše uvedené platí o prvních dvou kapitolách. Ta finální již přeci jen do vod přepísknutosti záludností (a nejednou i vyložených podpásovek) sklouzne. Jde totiž o kapitolu, která vám předhazuje puzzly, které se dají vyřešit až v úplném závěru a naopak ty řešitelné schovává. Jde o kapitolu, kde jednotlivé puzzly mají již tolik kroků, atributů a proměnných, že i když víte čeho a jak docílit, tak to neznamená, že toho docílíte. Jde o kapitolu, která si vyloženě říká o přítomnost vícekrokové nápovědy, abyste měli možnost nechat se poňouknout správným směrem, aniž byste nutně potřebovali předložit řešení. I v této části jsou zábavné (jakkoli třeba i komplexní a pekelně těžké) puzzly, ne že ne. Ale jejich obtížnost už je za hranou výzvy a jde mnohdy o flustraci spíše než co jiného.

Ve výsledku to však je zábavné. A to, logicky, hlavně a především díky puzzlům, které jsou originální, pracují se žánrovými klišé a, světe div se, neopakují se. Možná i proto to nakonec není až tak rozsáhlé, klidně by to jednu kapitolu navíc sneslo, ale tady je méně více.