You´ve always been the "close enough" sort. Návrat (derniéra?) legendy. Gilbertovo a Grossmanovo velmi osobní zúčtování s kvintesenciální adventurní sérií. Žánrovou klasikou všech klasik, ke které mají vztah i neadventurní hráči. Tentokrát pojednává o stárnutí, o nostalgii, o pokusech zažít zase "to co v mládí" a smiřování se s tím, že staré dobré časy se již nevrátí. A že to nemusí být nutně špatně. Stále je to cynicky humorné, nahláškované až mrtě a výtečně napsané.
Ke cti autorům slouží, že nový Monkey Island plně obstojí sám o sobě "čistě jako adventura" bez vztahu k sérii. Má velmi dobré puzzly, nápady, obtížnost je tak akorát trefená, aby i dílčí zásek umožňoval úspěšné řešení jiného problému jinde. Z počátku působí pro veterány poněkud jednoduše, ale postupně se svět otevře, problémů k řešení přibývá více než stíháte (do)řešit čili i kovaní adventuristé si přijdou na své. K tomu pro neadventuristy méně obtížný režim a k ruce šikovně vyvedený systém postupných nápověd. Čistě žánrově nelze vyčíst ani ň. Je vidět, že v tomto ohledu jsou autoři ostřílení matadoři.
Funguje to tedy pro fanoušky, funguje to pro neznalé, je to sám o sobě výstavní zástupce svého žánru. Přesto to jednu velmi konkrétní skvrnu má. Není jí svébytná stylizace grafiky, která (pravda) z nepohyblivých obrázků působí jak "flashovka z konce devadesátek", ale v pohybu je přesně sednoucí. K tomu povedený soundtrack i velmi zdařilý dabing. Ne, ta chyba je čistě ve vrcholení, finálním twistu, pointě. Je to podraz, něco co se nedalo už z principu ustát se ctí. Tak se vezme to nejlacinější možné řešení. Můžeme samozřejmě říci "ale to je to, o čem ta hra je", zároveň podobně meta mírně zvednutý prostředníček použil Gilbert i v předchozím svém titulu. Jednou se to dalo (a minule to bylo aspoň opodstatněné), dvakrát už je syndrom. Grrr.
Ve výsledku se to nedá nedoporučit. A jestli je to právě pro vás? Vyrostli jste herně s Guybrushovými dobrodružstvími? Máte rádi adventury? Dobré příběhy? Dobré hry? Autorské hry? Chcete konečně vědět, co je onou chimérou v podobě Tajemství? Pokud aspoň na jedno z výše uvedeného je odpověď ano, pak není co řešit.
Návrat legendy, který nepůsobí jako nikým nechtěný dovětek a přiživování se na značce, ale naopak jako pokračování, které jsme ani nevěděli, že chceme. Co chceme, potřebujeme.
Ke cti autorům slouží, že nový Monkey Island plně obstojí sám o sobě "čistě jako adventura" bez vztahu k sérii. Má velmi dobré puzzly, nápady, obtížnost je tak akorát trefená, aby i dílčí zásek umožňoval úspěšné řešení jiného problému jinde. Z počátku působí pro veterány poněkud jednoduše, ale postupně se svět otevře, problémů k řešení přibývá více než stíháte (do)řešit čili i kovaní adventuristé si přijdou na své. K tomu pro neadventuristy méně obtížný režim a k ruce šikovně vyvedený systém postupných nápověd. Čistě žánrově nelze vyčíst ani ň. Je vidět, že v tomto ohledu jsou autoři ostřílení matadoři.
Funguje to tedy pro fanoušky, funguje to pro neznalé, je to sám o sobě výstavní zástupce svého žánru. Přesto to jednu velmi konkrétní skvrnu má. Není jí svébytná stylizace grafiky, která (pravda) z nepohyblivých obrázků působí jak "flashovka z konce devadesátek", ale v pohybu je přesně sednoucí. K tomu povedený soundtrack i velmi zdařilý dabing. Ne, ta chyba je čistě ve vrcholení, finálním twistu, pointě. Je to podraz, něco co se nedalo už z principu ustát se ctí. Tak se vezme to nejlacinější možné řešení. Můžeme samozřejmě říci "ale to je to, o čem ta hra je", zároveň podobně meta mírně zvednutý prostředníček použil Gilbert i v předchozím svém titulu. Jednou se to dalo (a minule to bylo aspoň opodstatněné), dvakrát už je syndrom. Grrr.
Ve výsledku se to nedá nedoporučit. A jestli je to právě pro vás? Vyrostli jste herně s Guybrushovými dobrodružstvími? Máte rádi adventury? Dobré příběhy? Dobré hry? Autorské hry? Chcete konečně vědět, co je onou chimérou v podobě Tajemství? Pokud aspoň na jedno z výše uvedeného je odpověď ano, pak není co řešit.
Návrat legendy, který nepůsobí jako nikým nechtěný dovětek a přiživování se na značce, ale naopak jako pokračování, které jsme ani nevěděli, že chceme. Co chceme, potřebujeme.