Svár formy, žánru a (ne)humorů. Richardson je svéráz, který se nenechá svázat konvencemi. Jeho díla jsou vesměs bez výjimky "love it/hate it", ale stěží někoho, když už si k nim najde cestu, nechají chladným. Pokud si pamatujete ulítlé dada videohry Monty Pythonů (či Gilliamovy animované předěly z jejich tvorby), tak vizuální styl je nemlich shodný. A tak se skrze klasická díla převážně renesance a baroka jedou totální ujetosti.
A tady je první nesporný klad, proč to milovat. Jeden každý vizuální (a v podstatě i audio) gag funguje. Některé "pouze" vybudí koutky úst ke spokojenému úšklebku, některé z plna hrda rozchechtají. Rovněž rámec úkolů i děje je neméně vtipný (budete pomáhat pouličnímu rádoby kouzelníkovi, ehm ehm Ježíšovi, předvádět zázraky apod.). Co tedy kazí humornou stránku a sráží celý titul z piedestalu "surrealistický král dada šíleností a esence echt indie tvorby všem(u) navzdory"? Bohužel slovní humory. Ty jsou tristní a Richardson nemá sebemenší talent na vtipně napsané texty. Což je o to horší, že je evidentně přesvědčen, že ho má. A tak se snaží o humory v jedné každé větě; v devíti z deseti případů zamýšlená vtipnost stojí na tom, že vizuálně upjaté postavy z výtvarných klasik (pro)mluví moderní "whatsupovou" angličtinou náctiletých. Pár hlášek (doslova; během "demokratického" hlasování a u strážců brány) jich sedne, to zase ne že ne, ale ty velehory textu plného nezáměrné trapnosti jsou k nesnesení.
Aby toho nebylo málo, tak je tu spousta nosných nápadů, které však zůstaly nevytěženy. Je tu překvapivě hodně plonkových obrazovek. Nevím, zda autorovy došly finance z komunitního financování, ale jsou tu celé lokace "kde se nic neděje" (nad rámec audiovizuálního hodokvasu) a přitom přímo volají po puzzlech, postavách apod. Nebo se zničehonic dvakrát objeví nápad v podobě prolomení čtvrté stěny, je skvěle proveden, ale... Aby to skutečně fungovalo, tak by to muselo být výrazně častěji, takhle to působí jako "tohleto tam dám, tenhle nápad je super, začínám na něm dělat, ale teď mě napadlo tohle and now something completely different, tenhle je ještě lepší, jdu dělat na něm, kde jsem to jen skončil".
Pod tím vším zmíněným je to však v první řadě pravověrná klikací adventura. A velmi dobrá. Hádanky a puzzly sice v ničem nezaostávají za celkovou šíleností stylizace, ale drží po celou dobu interní logiku čili nehrozí zmatené zkoušení všeho na všechno. Některé jsou i docela nápadité, mnohé mají více cest k vyřešení. Akorát to sráží délka. Za nějaké dvě hodinky to máte dohrané i se všemi achievementy (tedy v podstatě 2x). Přitom, jak jsem již zmiňoval, hotové lokace tu jsou; jen zejí prázdnotou.
Takže ano, stejně jako předchozí Richardsonův titul je i tento nezaměnitelně svébytný. Je dobrý, je mrtě vtipný (vizuálně) i trapně nevtipný (textově) a je ostudně krátký, byt z něj celou dobu čiší, že to nebylo záměrem a cílilo se na epičtější zážitek. Richardsonovky (pokud rádi adventury) se musí zkusit, abyste věděli, zda jsou vaším šálkem kávy. A pokud nějakou zkusit, tak tuto. Je rozhodně "nejdopečenější", ale pořád je do očí bijící, že se má ještě sakra kam posouvat.
A tady je první nesporný klad, proč to milovat. Jeden každý vizuální (a v podstatě i audio) gag funguje. Některé "pouze" vybudí koutky úst ke spokojenému úšklebku, některé z plna hrda rozchechtají. Rovněž rámec úkolů i děje je neméně vtipný (budete pomáhat pouličnímu rádoby kouzelníkovi, ehm ehm Ježíšovi, předvádět zázraky apod.). Co tedy kazí humornou stránku a sráží celý titul z piedestalu "surrealistický král dada šíleností a esence echt indie tvorby všem(u) navzdory"? Bohužel slovní humory. Ty jsou tristní a Richardson nemá sebemenší talent na vtipně napsané texty. Což je o to horší, že je evidentně přesvědčen, že ho má. A tak se snaží o humory v jedné každé větě; v devíti z deseti případů zamýšlená vtipnost stojí na tom, že vizuálně upjaté postavy z výtvarných klasik (pro)mluví moderní "whatsupovou" angličtinou náctiletých. Pár hlášek (doslova; během "demokratického" hlasování a u strážců brány) jich sedne, to zase ne že ne, ale ty velehory textu plného nezáměrné trapnosti jsou k nesnesení.
Aby toho nebylo málo, tak je tu spousta nosných nápadů, které však zůstaly nevytěženy. Je tu překvapivě hodně plonkových obrazovek. Nevím, zda autorovy došly finance z komunitního financování, ale jsou tu celé lokace "kde se nic neděje" (nad rámec audiovizuálního hodokvasu) a přitom přímo volají po puzzlech, postavách apod. Nebo se zničehonic dvakrát objeví nápad v podobě prolomení čtvrté stěny, je skvěle proveden, ale... Aby to skutečně fungovalo, tak by to muselo být výrazně častěji, takhle to působí jako "tohleto tam dám, tenhle nápad je super, začínám na něm dělat, ale teď mě napadlo tohle and now something completely different, tenhle je ještě lepší, jdu dělat na něm, kde jsem to jen skončil".
Pod tím vším zmíněným je to však v první řadě pravověrná klikací adventura. A velmi dobrá. Hádanky a puzzly sice v ničem nezaostávají za celkovou šíleností stylizace, ale drží po celou dobu interní logiku čili nehrozí zmatené zkoušení všeho na všechno. Některé jsou i docela nápadité, mnohé mají více cest k vyřešení. Akorát to sráží délka. Za nějaké dvě hodinky to máte dohrané i se všemi achievementy (tedy v podstatě 2x). Přitom, jak jsem již zmiňoval, hotové lokace tu jsou; jen zejí prázdnotou.
Takže ano, stejně jako předchozí Richardsonův titul je i tento nezaměnitelně svébytný. Je dobrý, je mrtě vtipný (vizuálně) i trapně nevtipný (textově) a je ostudně krátký, byt z něj celou dobu čiší, že to nebylo záměrem a cílilo se na epičtější zážitek. Richardsonovky (pokud rádi adventury) se musí zkusit, abyste věděli, zda jsou vaším šálkem kávy. A pokud nějakou zkusit, tak tuto. Je rozhodně "nejdopečenější", ale pořád je do očí bijící, že se má ještě sakra kam posouvat.