Wannabe The Room. Akorát je to celé o poznání více "na pohodu". Což s ohledem na to, že již trilogie The Room nebyla žádný mozkolam, v podstatě znamená, že vás čeká oddychové neznatelné polechtání mozkových závitů s "jakože puzzly" v "jakože epizodách" a "jakože v adventurním hávu".

Děj sice je, ale v podstatě by bylo lepší kdyby nebyl. Hádanky i puzzly jsou všechny ohrané, jinde viděné a bez nápadu i invence. Zabere to necelé čtyři hodiny; a to ještě čtvrtina herní doby je nahnána honěním hráče přes "celou mapu" tam a zpátky ve finálních dvou kapitolách a jedním podpásovým zákysem. Ono to vůbec má nezvykle nevyrovnané tempo a průběh. První kapitola skončí tak rychle, že ji ani nestihnete zaznamenat. S druhou a třetí se to má také tak. Kupříkladu třetí je jedna místnost na cca 10 - 20 minut. Jenže čtvrtá a pátá kapitola se otevřou, rázem to spíše než soubor činností připomíná (vzdáleně, ale přeci jen) klasickou adventuru; aktivitami i designem. Jeden si až říká, co se stalo, že se to tak radikálně odklonilo. Zda ty první kapitoly jsou jen odfláknuté "aby se to už už vydalo" a ty dvě se pak dodělávaly už pořádně. Ve výsledku to nic nemění na tom, že rozdělení na epizody je výsměch, protože celý titul (ano, titul nikoli epizoda) je prostor jedné chaty a několika lokací kolem ní.

Navzdory nespokojenému mručení, se to dá doporučit. Pokud tedy hledáte puzzle oddechovku na jeden večer, u které (paradoxně) nechcete vůbec přemýšlet, tak nemusíte hledat dále. Ano, je to příliš krátké, nedotažené v konceptu i jednodušší než jednoduché, ale chytlavé a zábavné to ve výsledku je, ne že ne. A tak to po ty necelé čtyři hodiny vypnout chtít nebudete. Někdy (kupříkladu po náročném dni v práci) i to ke spokojenosti stačí.