Cyberpunková noir adventura, o které beze zbytku platí, že "zdání klame". Jde totiž o tradiční klikací adventuru o čtyřech dějstvích, která staví na solidním (byť až příliš žánrově nalinkovaném) ději a puzzlech s logickým vysvětlením. Tudíž se nikde nezaseknete (lokací je minimum a to ještě pětina slouží pouze jako rozcestník) a za čtyři až pět hodin máte dohráno. Hlavní devizou jsou augmentované schopnosti ústřední postavy; kupříkladu když si zapnete monitoring tepu, tak můžete během dialogů objevit nevyrovnanosti v tepu, když zapnete scan, můžete analyzovat DNA v lokacích apod. Navíc nejde o pouze o ideu, ale skutečně se s tímto vynalézavě (a přesto logicky) pracuje v jednotlivých hádankách. Jde tedy o kvalitního žánrového zástupce s dobře napsanými dialogy i chytře vymyšlenými zádrhely, v lehkém odkazu žánrové klasiky Beneath a Steel Sky.

V čem tedy spočívá ono klamavé zdání? V tom, že si možná ani nevšimnete, nakolik a v kolika ohledech jde o nelineární záležitost. Sice to tvůrci zmíní v tutorialu (ovšem kdo by měl u klikací adventury zapnutý tutorial, že), ovšem i tak to lehce minete. Ano, možná si všimnete, že když nějaký úkol dotáhnete dříve než jiný, tak se trochu změní reakce některých postav, že třeba do zavřené skříňky se můžete dostat hrubou silou stejně jako nalezením klíčku, že když se máte dostat na místo vyžadující scan otisku prstu, tak můžete vyrobit odlitek prstu mrtvoly či jí ho prostě ufiknout. Ovšem takových momentů je pár a přímočaře se za pár hodin dostanete do finále, dohrajete to a za zvědavosti se podíváte do diskuzí, co si o tom myslí ostatní. A nestačíte se divit, protože záhy zjistíte, že ona ta nelinearita řešení je mnohem rozsáhlejší než se zdá. Akorát je tak dobře zaintegrovaná do celého designu, že je takřka neviditelná. A tak má mnoho hádanek vícero řešení, ovšem platí "Occamova břitva" čili na většinu nenarazíte, protože řešení, které jste zkusili jako první, fungovala také. Nejvíce se to však větví v získávaných nových augmentacích, které jsou vám přidělovány dle toho, jak se chováte. Čili pokud se budete chovat odtažitě a analyticky, tak budete mít jiné augmentace než pokud budete vystupovat asertivně a všem chápavě naslouchat. Sice se nezmění zadání (např. dostaň se z místnosti), ale díky dostupným prostředkům se diametrálně změní řešení.

Každopádně je otázkou, zda jde o vhodné využití nelinearity. Abyste se s ní totiž střetli, tak byste to museli hrát vícekrát. A při hraní si toho prostě nevšimnete čili to působí jako přísně nalinkované a naopak hrozí brblání "že to je až moc přímočaré". Navíc pro opakované hraní není důvod ani motivace, jelikož to pohříchu není nelineární i po dějové stránce. Pokud tedy máte chuť na cyberpunkovou klasickou adventuru, tak rozhodně zvolte Technobabylon. Pokud ho již nahraný máte, a chuť vás stále nepřešla, pak Whispers of a Machine za obezřetnou pozornost stojí.