Vážná kyberpunková point and click adventura klasického střihu, která dělá tolik věcí dobře, že těch pár kde jí to drhne, bije do očí o to více. Co potěší je citlivá práce s přesahovými tématy „budoucnosti nastavující zrcadlo naší současné společnosti", která nejsou lámána přes koleno a cpána za každou cenu do popředí. Co potěší ještě více jsou dospělé dialogy, u kterých nevzniká pocit, že takto se vyjadřují videoherní postavičky a ne skuteční lidé. A úplně nejvíce potěší, že v každé z deseti kapitol jde o něco jiného; jednou budete vylučovací metodou zjišťovat pachatele atentátu, jindy se snažit nepozorovaně uniknout ze zdánlivě opuštěné továrny a poté třeba ve virtuální realitě „vylidňovat server".

Tvůrci si vystačí v průměru s třemi až čtyřmi obrazovkami na kapitolu a ani nezahltí hráče předměty či aktivními body, přesto umí vytvořit nelehké, nápadité a komplexní „mnohaúrovňové" puzzly, které ani zdaleka nejsou jen o správném používání předmětů a rozhodně vám nepomůže zběsilé zkoušení všeho na všechno; zapojení mozku se prostě nevyhnete. Hlavní puzzly ve většině kapitol mají více než jedno možné řešení; zpravidla tři v nejlepším možném odkazu žánrové klasiky Indiana Jones and The Fate of Atlantis.

Tolik ke kladům. Nyní však ta ale. Předně dějové vyústění v posledních dvou kapitolách je velkým krokem zpět oproti nadějnému rozjezdu. A vyloženě naštvou občasné adventurní excesy. Je jich sice minimum, ale do takto vyspělé a vnitřní elementární logiku vyznávající hry sedí asi jako Santa Claus k tradičním českým Vánocům. Jeden příklad za všechny: místo vraždy, hledání vražedné zbraně skrze podomácku vyrobený prut, zmagnetizované ramínko a bazének s vodou zakalenou krví, grrr! Takovéto řešení by sedlo do odlehčené adventury ve stylu Monkey Islandu, nikoli do vážné a řádně temné adventury.

Každopádně celkově sympatická, nikterak krátká a středně těžká adventura s vyspělými charaktery i tématy. Takových je pomálu a je tedy dobré si zdařilých pokusů na tomto poli náležitě vážit. Zvlášť když je taková zábava je hrát.