Završení osmileté cesty pentalogie Blackwellu i Davea Gilberta jakožto vývojáře. Od počátku tuto sérii provázel nosný koncept i zajímavé duo postav, které to táhlo i v těch slabších momentech (a že jich pár bylo), ale Gilbert tomu mnohdy podkopl nohy nedotaženým designem či scénářem. To v posledních dvou dílech již neplatí a nejlépe toto jeho dozrání po scenáristické i designové stránce ilustruje vystřižená scéna z poloviny hry (po výslechu), kterou nakonec sám zavrhl přesně z těch důvodů, pro které by to do značné míry rozbilo dosavadní snažení a překlopilo by to celé vyznění vyprávění do jiné roviny. Jenže je to zároveň přesně ten tip scény, kterou si v minulých částech neodpustil zařadit. I tak se tu jeden obdobně degradující moment objeví v samotném závěru ("síla vesmíru"), ale síla příběhu v osobní rovině to přebije.

Jinak je to Blackwell v nejlepší možné formě. Tedy logické a dobře nadesignované v (duchařské) realitě ukotvené puzzly, spolupráce dvou ústředních postav či posouvání děje skrze skvěle napsané dialogy i postavy. Nadstavbou je tentokrát i podmanivá melancholicky zasněžená atmosféra (ostatně vůbec poprvé série výrazněji vyráží do exteriérů) a výtečně navozený pocit neodvratné osudovosti, kdy se sbíhají veškeré ty naznačené linie z minulých částí.

A jakkoli to funguje především jako finální díl jedné dlouhé série (a závěr co ve vás zůstane, právě díky vztahu, který jste si k těm postavám v průběhu let vytvořili), tak to plně obstojí i samo za sebe jako sakra dobrá vážná detektivní adventura, kterou nesráží nelogičnost puzzlů či papírem šustící dialogy. A takových nevzniká zase až tolik, aby si jakoukoli z nich mohl příznivec dobrých adventur nechat ujít.