Žánr hidden object games je sice na tituly napříč všemi platformami velmi bohatý, ale stejně se ve všeobecném povědomí vžilo "hidden object game = Artifex Mundi". A zaslouženě, jelikož je až neuvěřitelné, co oni jich jsou schopni rok co rok vychrlit a přitom si napříč většinou titulů držet svůj vysoký standard kvality. Což samozřejmě neznamená, že i mistr tesař se někdy neutne.
A první Enigmatis pak právě takovým utnutím je. Byť na vině je spíše nezkušenost tvůrců, jelikož přeci jen jde o jeden z jejich prvních titulů tohoto ražení a navíc dělaný ve starém enginu, kde byly dost časté bugy (i zde jsou; hrozí vám, že dvě puzzle minihry nebudete moci ovládat a budete je muset přeskočit) a který nenabízel takové možnosti a komfort jako jejich současná tvorba.
Jelikož jde o (skoro) prvotinu, tak následkem toho je, že nápaditost a hravost jejich současné tvorby tu z velké části absentuje. Tam kde jsou jejich aktuální tituly vyvážené co do mechanismů mezi klasické adventuření/puzzly/minihry/hledání skrytých předmětů, kde mnohdy děj není pouze nutným zlem, tak tam je první Enigmatis přesným opakem tohoto přístupu.
Jde totiž o hidden object game přesně v té podobě, jak si ji představíte, aniž byste kdy tento druh hry hráli. Tedy tupý céčkový "děj" sloužící jako pozlátko (zde záhada mizejících dívek ve vísce, kde vládne sektářský kněz), kde hledání skrytých předmětů (opakující se obrazovky a absentují zde pokročilé postupy z pozdějších titulů, kdy nestačí předmět pouze najít, ale je potřeba pro jeho "sebrání" i něco vykonat) hraje naprostý prim na úkor puzzlů a mini her (ale když dostanou prostor, tak jsou zdařilé, to zase ne že ne) a takřka žádné klasické adventuření. Do toho nekonečné chození přes několik desítek obrazovek tam a zase zpátky a pak celé znovu a znovu... Popravdě přemísťováním z jednoho konce na druhý tu strávíte největší porci herní doby.
Přesto přese všechno, je to i tak s přihmouření obou očí kvalitní (zvlášť pak při srovnání s konkurencí mimo produkci Artifex Mundi), jakkoli příliš tuctový a rutinérský, zástupce svého žánru. Jen není moc důvodů ho hrát, když je i od stejných autorů k dispozici tolik lepších titulů. Ostatně nebýt cca hodinové bonusové kapitoly, která se zpřístupní po dohrání hlavní dějové linie, tak by to s případným doporučením bylo ještě více na hraně. Tento přídavek je však nepoměrně kvalitnější než hlavní hra a celkové dojmy tedy výrazně vylepšuje.
A první Enigmatis pak právě takovým utnutím je. Byť na vině je spíše nezkušenost tvůrců, jelikož přeci jen jde o jeden z jejich prvních titulů tohoto ražení a navíc dělaný ve starém enginu, kde byly dost časté bugy (i zde jsou; hrozí vám, že dvě puzzle minihry nebudete moci ovládat a budete je muset přeskočit) a který nenabízel takové možnosti a komfort jako jejich současná tvorba.
Jelikož jde o (skoro) prvotinu, tak následkem toho je, že nápaditost a hravost jejich současné tvorby tu z velké části absentuje. Tam kde jsou jejich aktuální tituly vyvážené co do mechanismů mezi klasické adventuření/puzzly/minihry/hledání skrytých předmětů, kde mnohdy děj není pouze nutným zlem, tak tam je první Enigmatis přesným opakem tohoto přístupu.
Jde totiž o hidden object game přesně v té podobě, jak si ji představíte, aniž byste kdy tento druh hry hráli. Tedy tupý céčkový "děj" sloužící jako pozlátko (zde záhada mizejících dívek ve vísce, kde vládne sektářský kněz), kde hledání skrytých předmětů (opakující se obrazovky a absentují zde pokročilé postupy z pozdějších titulů, kdy nestačí předmět pouze najít, ale je potřeba pro jeho "sebrání" i něco vykonat) hraje naprostý prim na úkor puzzlů a mini her (ale když dostanou prostor, tak jsou zdařilé, to zase ne že ne) a takřka žádné klasické adventuření. Do toho nekonečné chození přes několik desítek obrazovek tam a zase zpátky a pak celé znovu a znovu... Popravdě přemísťováním z jednoho konce na druhý tu strávíte největší porci herní doby.
Přesto přese všechno, je to i tak s přihmouření obou očí kvalitní (zvlášť pak při srovnání s konkurencí mimo produkci Artifex Mundi), jakkoli příliš tuctový a rutinérský, zástupce svého žánru. Jen není moc důvodů ho hrát, když je i od stejných autorů k dispozici tolik lepších titulů. Ostatně nebýt cca hodinové bonusové kapitoly, která se zpřístupní po dohrání hlavní dějové linie, tak by to s případným doporučením bylo ještě více na hraně. Tento přídavek je však nepoměrně kvalitnější než hlavní hra a celkové dojmy tedy výrazně vylepšuje.