Já mám kocábku náram, náram, náram, kocábku náram, náramnou…
A vy byste ji měli chtít také; tedy pokud máte alespoň tu nejmenší slabost pro svébytný „říkám ne dalšímu přeskinovanému klonu Candy Crushe a Puzzle Questu“ přístup ke spoj tři žánru a zároveň vám z nějakého neomluvitelného důvodu unikl předchozí autorův počin na tomto poli 10 000 000, ve kterém šlo o to, že jste běželi v horní části obrazovky nekonečnou chodbou, bojovali s monstry a vyhýbali se pastem (to vše a mnohem více skrze spoj tři mřížku ve spodní části obrazovky). Během každého běhu, jste nabírali zdroje, za něž jste si vylepšovali vlastnosti, stavěli věž, nabírali spojence, bonusy apod. Nedalo se neuspět, jelikož ať jste již uběhli metr či kilometr, tak vždy jste posbírali aspoň něco, co vám pomohlo si něco vylepšit natolik, abyste příště doběhli dále. A příště. A příště… A příště.
Pokud vám „Desetimilión“ neunikl, tak vám tato jeho nová verze nic moc nového nedá. Je to totiž nemlich to samé v bleděmodrém; akorát stavění věže nahradilo vylepšování lodi. Ano, některé mechanismy, které minule poněkud drhly či byly dotaženy pouze v některých aspektech, tak jsou zde již doladěny k dokonalosti, ale jsou to vesměs „prkotiny“. Jedině snad questy, které se pokoušíte splnit v rámci jednotlivých běhů pro vyšší odměnu, jsou z novinek zásadnějším (a přínosným!) zásahem do zajetých mechanismů.
Základní hratelnost i mechanismy jsou tedy shodné. Což stejně tak zamrzí, jako to zároveň znamená, že je to opět nebývale návykové. Efekt „ještě jeden běh, abych měl tady na to vylepšení a jdu spát“ tu je přítomen ve více než malém množství čili spát jen tak nepůjdete a tuplem pak pokud vám před dvěma lety výše zmíněný „první díl“ přeci jen unikl.
A vy byste ji měli chtít také; tedy pokud máte alespoň tu nejmenší slabost pro svébytný „říkám ne dalšímu přeskinovanému klonu Candy Crushe a Puzzle Questu“ přístup ke spoj tři žánru a zároveň vám z nějakého neomluvitelného důvodu unikl předchozí autorův počin na tomto poli 10 000 000, ve kterém šlo o to, že jste běželi v horní části obrazovky nekonečnou chodbou, bojovali s monstry a vyhýbali se pastem (to vše a mnohem více skrze spoj tři mřížku ve spodní části obrazovky). Během každého běhu, jste nabírali zdroje, za něž jste si vylepšovali vlastnosti, stavěli věž, nabírali spojence, bonusy apod. Nedalo se neuspět, jelikož ať jste již uběhli metr či kilometr, tak vždy jste posbírali aspoň něco, co vám pomohlo si něco vylepšit natolik, abyste příště doběhli dále. A příště. A příště… A příště.
Pokud vám „Desetimilión“ neunikl, tak vám tato jeho nová verze nic moc nového nedá. Je to totiž nemlich to samé v bleděmodrém; akorát stavění věže nahradilo vylepšování lodi. Ano, některé mechanismy, které minule poněkud drhly či byly dotaženy pouze v některých aspektech, tak jsou zde již doladěny k dokonalosti, ale jsou to vesměs „prkotiny“. Jedině snad questy, které se pokoušíte splnit v rámci jednotlivých běhů pro vyšší odměnu, jsou z novinek zásadnějším (a přínosným!) zásahem do zajetých mechanismů.
Základní hratelnost i mechanismy jsou tedy shodné. Což stejně tak zamrzí, jako to zároveň znamená, že je to opět nebývale návykové. Efekt „ještě jeden běh, abych měl tady na to vylepšení a jdu spát“ tu je přítomen ve více než malém množství čili spát jen tak nepůjdete a tuplem pak pokud vám před dvěma lety výše zmíněný „první díl“ přeci jen unikl.