Na produkci Spiderweb Software lze nepopiratelně aplikovat okřídlené „pokud jste hráli jeden titul, jakoby jste je hráli všechny“. Přesto to není tak úplně pravda. Produkce je to vždy stejná v tom ohledu, že přesně víte na čem s jejich tituly jste; co se kladů, záporů, průběhu, hratelnosti, technického stavu i zážitku týče. A pokaždé jiná v tom, do jakého světa je to zasazeno a jak je zrealizován. Se Spiderweb Software prostě přesně víte na čem jste. Samozřejmě se nabízí otázka, zda to je či není dobře.

Svébytná produkce tohoto studia prostě vyžaduje specifického hráče, který je ochoten mnohé překousnout (desetiletí zastaralý uživatelsky nepřátelský engine, odfláknutá grafika, otřesné zvuky, neaktualizované questy, kterých tu jsou v jeden moment desítky a desítky apod.; však to znáte, pokud předchozí zkušenost se Spiderweb máte) a k tomu se nezalekne přelouskávání jedné tsunami grafomanských výlevů za druhou. Co totiž neumí tvůrci vyjádřit grafikou, to dohánějí textem; vše od popisů lokací přes konkrétní situace až po dialogy se tu neobejde bez stránky (či dvaceti) textu. Je tedy štěstí, že autor umí psát a má to hlavu i patu. Pohybuje se to sice do značné míry v rámci dark fantasy klišé, ale podáno/popsáno je to skvěle. Když k tomu přičteme chytlavost jednoduchého (a právě z té jednoduchosti vycházejícího) chytlavého lineárního konceptu „prozkoumávej-bojuj-hovoř“ , kdy vás zajímá, co je za každým rohem, v jaké situaci se nachází ta či ona usedlost, jaká potvora čeká za dalšími dveřmi, jaké schopnosti se zpřístupní na příštím levelu apod.

Souboje jsou tahové, taktické a variabilní; jednou bojujete proti bezpočetným hordám havěti „na jednu ránu“, poté stojíte proti jednomu übersilnému bossovi, jindy máte nevýhodu terénu. Stejná variabilita je i v dungeonech. Jeden je přímočarý a stačí si jen prosekat cestu „tam a zpět“, jindy vás tvůrci překvapí slepotou, kdy uprostřed spletitého labyrintu vidíte sotva na krok dopředu, jindy řešíte hádanky. Do toho cestujete po dobře vymyšleném otevřeném olbřímím podzemním světě vyhnanců, čtete kvanta textů (někdy pravda až zbytečně příliš) a bavíte se. A ano, nemlich to samé v bleděmodrém hávu jste hráli v Avernum, Avadonu či Geneforge. Ostatně tohle je nová verze původního Avernum 2 z počátku tisíciletí, který byl remakem Exile II z devadesátek čili stěží šlo čekat něco jiného. Přesně tedy víte co dobrého/špatného čekat a přesně toho se vám také na ploše šesti desítek (ke konci pravda již poněkud jednotvárných) hodin dostane. Ani o chlup více a ani o chlup méně. Takže ano, je to produkce na setrvačník, ale produkce na kvalitní a zábavu stále ještě i po všech těch letech toho samého přinášející setrvačník.

Still a good game but two reasons why it's less fun than Escape from the Pit:

1. 95/5 max/min hit chance changed to 90/20, leading to both frustration at a ton of misses and drawn out fights, and an intense nerf of dodge-tank DEX characters that I like to play.

2. Every goddamn enemy either cleaves you or does a knockback into ensnared/immobile, so prepositioning is both pointless and important at the same time, as well as nerfing the hell out of melee in general.