Braveland is a turn-based adventure game inspired by old-school turn-based games such as King’s Bounty and Heroes of Might & Magic. In Braveland, you start as a humble warrior's son whose village was cruelly raided - and work your way to becoming the commander of a powerful army. Hand-crafted art complements a wonderful fantasy-based story where your young hero recruits allies to aid in the cause while learning spells and battling bosses on his way to becoming the ultimate protector of the land.
Also in series
Released on
Genres
Reviews View More
Simplicitní sbírka tria cca šestihodinových "wannabe verze Heroes of Might and Magic pro jedince, kteří nemají cit/čas na plnohodnotnou tahovku" jakože asi strategií. Postrádá to jakoukoli komplexnost; žádné desítky a desítky jednotek, žádná synergie, žádné sofistikované mapy světa (lze jít jen vpřed; maximálně si lze udělat zajížďku o jedné bitvě pro artefakt) ani bojišť, žádné finanční machinace, žádná taktika. Lehce s tím koketuje až třetí díl, který je z celé trilogie zdaleka nejlepší. Děj/postavy/dialogy, kde nic tu nic.
Přesto to je solidně zábavné, pokud se naladíte na to, že to je zcela záměrně prokrastinační typ hry, která nemá jiný cíl než vám na tabletu ukrátit čas na zastávce MHD či slouží jako kulisa během brouzdání po netu a poslouchání podcastu, kde si tu a tam překlinete a posunete "na půl pozornosti bez rozmyslu" jednotku. A navzdory tomu všemu to umí vyvolat starý dobrý příznak všech dobrých tahovek "ještě jedna bitva a končím". Ostatně jedna vyjde na maximálně pět minut; a to se ještě bavíme o těch vůbec nejtěžších na nejvyšší obtížnost, zbylé jsou na minutku dvě.
Playstation je však pro podobný titul echt nevhodná platforma. Zatímco na přenosných zařízeních či PC to "zachraňuje" (čti do solidního průměru posouvá) zmíněná prokrastinační hratelnost "pět minut před příjezdem vlaku/mimoděk během surfování po netu a psaní e-mailů", tak u konzole a TV v obýváku toto naprosto padá a má to smysl pouze jako výplňová oddechovka na pár minut, když se vám nechce pouštět/nemáte čas na nic jiného, co by bylo na déle než právě těch maximálně dvacet minut.
Přesto to je solidně zábavné, pokud se naladíte na to, že to je zcela záměrně prokrastinační typ hry, která nemá jiný cíl než vám na tabletu ukrátit čas na zastávce MHD či slouží jako kulisa během brouzdání po netu a poslouchání podcastu, kde si tu a tam překlinete a posunete "na půl pozornosti bez rozmyslu" jednotku. A navzdory tomu všemu to umí vyvolat starý dobrý příznak všech dobrých tahovek "ještě jedna bitva a končím". Ostatně jedna vyjde na maximálně pět minut; a to se ještě bavíme o těch vůbec nejtěžších na nejvyšší obtížnost, zbylé jsou na minutku dvě.
Playstation je však pro podobný titul echt nevhodná platforma. Zatímco na přenosných zařízeních či PC to "zachraňuje" (čti do solidního průměru posouvá) zmíněná prokrastinační hratelnost "pět minut před příjezdem vlaku/mimoděk během surfování po netu a psaní e-mailů", tak u konzole a TV v obýváku toto naprosto padá a má to smysl pouze jako výplňová oddechovka na pár minut, když se vám nechce pouštět/nemáte čas na nic jiného, co by bylo na déle než právě těch maximálně dvacet minut.