It's not quite as emotionally hard hitting as the later Blackwell titles, but it's more thematically up my alley -- I work in machine learning/computer vision and Primordia touches on quite a few of the topics my grad school friends and I would riff on to avoid actually doing our work. The writing, music, art, voice acting, etc. are all also absolutely on point. My only complaint is a little bit of frustrating pixel hunting here and there. One instance almost lead to me missing a really nice touch in my preferred ending, but I caught it while checking out the other endings. Still, a minor problem compared to how much Primordia got right.

Zklamání mísící se s nadšením. Nadšení plyne z další poctivé pravověrné klikací adventury ze staré školy, tak jak jsme tituly ze stáje Wadjet Eye Games v posledních létech rozmazleni. Čili vyspělá adventura, která stojí na postavách, logických úkonech a špetce cynického humoru. Čistě žánrově tomu nelze vyčíst v podstatě ani zbla. Puzzly jsou různorodé a promyšlené; s jednou výjimkou prosté pixel huntingu i zoufalého zkoušení všeho na všechno. Byť je to přísně lineární, tak některé dílčí úkoly mají vícero řešení, je tu několik sympaticky zákysových míst, které však nejsou otravné; po jejich rozlousknutí rozhodně nebudete mít pocit "to byla kravina". Chytře implementovaný nápovědní systém případné zavaření mozkových závitů ulehčí, dialogy jsou dobře napsané, společník neotravný, vykreslený svět je nosný až hanba, postavy též (je to viditelně postavami, světem i dějem inspirované původním Planescapem; akorát v robohávu), pixelová grafika nádherná, předestíraná dilemata nečernobílá.

Co je tedy tím na začátku zmíněným zklamáním? Neuspokojivý pocit z dějového oblouku. V jiných žánrech by to až tak nevadilo, u adventur, kde přeci je příběh jedna z hlavních složek, to je na pováženou. V rámci necelých osmi hodin se dostane jen na prolog, jedna kapitolu a pasáž, která nejprve působí jako intermezzo s dějovým zvratem, po kterém bude následovat finální kapitola. Jenže ouha, ono intermezzo se ukáže býti epilogem. Působí to jako utnuté v polovině, kterýžto pocit umocňuje, že se to honosí snad deseti možnými konci. Jeden by z toho získal pocit, že v průběhu hry bude činit rozhodnutí, která budou ovlivňovat jeho postoj/světonázor (a tendence i možnosti k tomu jsou) a ve finále se zúročí jeden z nich. Nic však nemůže být vzdálenější pravdě, po finálním rozhovoru máte (takřka bez nadsázky) deset míst kam kliknout a dle toho následuje jeden z konců (přesně odstupňované na škále od vše dobré přes pragmatický až po nihilistický); a až na dva jsou všechny vyloženě do počtu. Krom jednoho z těch závěrů k tomu není budováno, působí to děsně amatérsky. Celá ta finální pasáž je hrrr, uspěchaná, nezasloužená. A to je škoda, dvojnásobná s ohledem na jinak nepopiratelné kvality titulu.

Primordia je nesporně dobrou adventurou na jeden příjemně strávený víkend. Což není špatně, protože herně nabízí vše, co byste od podobného titulu čekali. Navíc v kvalitě, která není vždy pravidlem. Ovšem tady bylo našlápnuto na mnohem více než "pouze" sakra dobrý žánrový titul na jedno zahrání.

Again, a very in-deph game and with a reflection of Gemini Rue with a missing memory as part of it. I should one day get around to seeing all multiple endings as I'd like to know how you can complete the game with all robots and so on.

Edit: The story is set on an Earth far in the future where humans are such a distant memory that robots view humans as some kind of a god-like beings complete with a bible that teaches robots that mankind is "A perfect machine from the heavens that built them in it's own image" and so on. You even get quizzed on this to get a bomb from a old military robot that's guarding them.

The start of the game you play as Horatio Null-built who even built his own little sarcastic companion who can help out in reaching items and such that are out of reach. Horatio is building a ship to take off from this planet where energy is scarce and he had just discovered a energy core, but a robot comes and steals it, taking it back to this city that Horatio has to investigate to find out where the item has gone.

I do love how all the robots have a surname based on who build them and because Horatio has amnesia, he doesn't remember who built him, but his companion's surname is "Horatio-built" and there's even a case where you have to solve a dispute between two who have fallen out and each wishes to name the robot they created together and take full ownership of him.

As you can guess, the oldest and rarest of machines are named "Man-built" because they were built by humans and had most-likely seen and interacted with humans when they were still on the planet that is now a giant polluted trash-pile. Another great hit from one of my favourite game developer/publisher Wadjet Eye Games.