Po tom co Matthew Brown ve třetím díle Hexcells dovedl koncept matematických Min² k dokonalosti, tak si byl dobře vědom, že pokračovat v sérii dále by bylo nikým nechtěné mlácení prázdné slámy. A tak to zkouší od píky s na první pohled příbuzným konceptem, kde akorát hexy nahrazují čtverečky. Na ten druhý však zjistíte, že spíše než u windowsovských min to tentokrát koketuje s picrossem.

A má to nepřehlédnutelný potenciál, který však není dotažen a ve výsledku není ani kočkou a ani psem. Ono to totiž působí jako klasický picross více než by bylo záhodno, akorát takový, který se snaží za každou cenu o něco jiného (onen matematický přesah z Hexcells), byť to není nutně ku prospěchu. To je první problém. Druhý, o poznání větší, je, že i kdyby to byl „pouze" klasický picross, tak by to stejně neobstálo. Ona to totiž není plnohodnotná hra, ale tutoriál na sotva pár hodin (dohrát se to dá za dvě hodiny, pokud půjdete i po nejlepších výsledcích a veškerých achievementech tak dvojnásobek), kde aspoň nějakou výzvu představuje až cca deset finálních puzzlů z celkových šestatřiceti.

Jenže tam, kde CrossCells končí, tam teprve Hexcells začínají. Po předpřipravených scénářích v nich totiž nastupuje nekonečný mód, který vám generuje jedno zavaření závitů za druhým. Jenže zde nic takového (klidně v podobě podpory komunitou vytvořených puzzlů) nepochopitelně, a především neodpustitelně, není. I tak je to zábava, ale jedině v případě, že Hexcells máte nahrány tak, že vám už lezou krkem, zároveň však pro Brownovu abstraktní logickou tvorbu máte slabost tak velkou, že jim dáte přednost i před lepšími picrossy (jakkoli toto čistý picross není).