Skákačka ze staré školy, kterou lze jednoznačně doporučit... Pokud vlastníte Nintendo 3DS. Ne že by tato konverze nebyla zdařilá či nezachycovala veškeré kvality, ale citelně postrádá 3D efekt, který se na hratelnosti originálu projevuje. 3D tam totiž není pro okrasu, ale slouží celkovému zážitku.

Pracuje se tu totiž se třemi plány (úplné popředí, "běžná" vzdálenost a v dáli), mezi kterými se konstantně přesouváte. I v takto ryzí 2D formě samozřejmě lze rozlišit jednotlivé plány nejen velikostí postaviček, ale jakmile se v pozdějších levelech nakupí na obrazovku přehršel plošinek a tuna nepřátel, kdy se nelze ani na vteřinu zastavit, tak se chtě nechtě vytrácí přehlednost. Což o originálu neplatilo.

Jinak vše dobré co platilo o něm, platí i zde. Čili postupné vylepšování zbraní, desítky a desítky relativně krátkých úrovní, které s trochou trpělivosti projde dříve či (mnohem pravděpodobněji) později každý. Jakmile byste však rádi vysbírali veškeré mince, objevili skryté a těžko dostupné vstupy do speciálních levelů, tak se obtížnost dostává do závratných výšin, kdy se po hráči vyžaduje div ne fotografická paměť k nadrcení veškerých vzorců pohybů všeho a všech v rámci úrovní. O následném převedení nadrcené teorie do praxe ani nemluvě. A pokud si vypnete "obezličkové" checkpointy v rámci úrovní, tak pak tuplem jde přesně o druh výzvy, po jaké hráči starých dobrých (s)nesových a gameboyovských titulů lační. Každopádně i tak (naštěstí) nejde o level überobtížnosti Super Meat Boye, ale o motivující obtížnost, kdy víte, že vinit z neúspěchu můžete jen a pouze vaše pomalé a neobratné prsty.

Reviewed on Jan 18, 2024


Comments