Komunitou zafinancovaný pátý díl Broken Swordu sliboval návrat ke kořenům série. Tedy ke stylu prvních dvou dílů. A co slíbil, to také bezezbytku splnil. Možná až moc. Tohle totiž není regulérní samostatný díl, ale nostalgické ohlédnutí za jinou herní dobou plné pomrkávání pro fanoušky (nejen v podobě mnohdy násilně naroubovaných postav z úvodních dílů) a přeskinovaná jednička se vším všudy; od výstavby děje přes průběh i zvraty až po vyvrcholení. Pravda místo templářů jsou tu gnostikové, místo „meče“ obraz, místo atentátu vražda, místo Irska Londýn, místo Španělska Katalánsko, místo kozla… Kozlové. Největším úspěchem autorů tak je, že se jim více než daří tu totožnost zakrývat tím, že je to opět vynikající adventura sama o sobě s napínavým detektivním dějem, který zvolna přejde v „indianajonesovku“ (škoda pouze přepáleného deus ex machina závěru). Opět to stojí na budování děje i napětí skrze filmové postupy a opět jsou oporou především postavy, dialogy a odhalování roušky tajemství. Největším neúspěchem je to již zmíněné naklonování jedničky a mnohem menší náročnost. Neznalým série bych to sice nedoporučil, ale sám za sebe bych si klidně dal ještě i případné šesté pokračování. A klidně ať je to pouze přeskinovaná dvojka se vším všudy; hlavně když to bude zdařilá adventura.