Adventury s Texem Murphym byly vždy značně specifické a to zdaleka nejen zpracováním. Nejinak je tomu i s komunitou financovaným návratem po patnácti letech. Stále jde o pulpový mix antiutopistické sci-fi, noir detektivek smíchaných s generickou konspirační teorií, zastavení celosvětové nadvlády skrze artefakt XY a nějakou tou ztrátou paměti navrch. Děj, postavy i dialogy jsou tedy poplatné tomu nejšestákovitějšímu béčkovému braku široko daleko.
Je tomu tak však přiznaně i zcela záměrně a tvůrci se neberou vážně, což dají poznat na každém kroku (speciálně Chris Jones v hlavní roli cedí jednu cynickou průpovídku za druhou). A je to v tomto pohledu zevrubná stylizace, které za těžko vyčítat, že většina (ne)herců jsou toporná dřeva, že jeden hraje „jakože vtipně“ a druhý zase dramaticky přehrává až cedí krev. V tom problém není. A není ani v herní náplni, která se zastaralými postupy, prací s inventářem a ostatně i grafikou zasekla někdy v době vydání posledního původního dílu; tedy zapomeňte na user friendly přístup a počítejte s pixel huntingem v rozlehlých 3D lokacích, nelogičnostmi v designu (viz již demo: musíte se dostat k baráku, v cestě vám stojí mini potůček, máte mimo jiné i létající auto, ale přeleťet nemůžete, přeskočit též ne a tak budete opravovat žebřík skrze hledání pětice poztrácených příček), mnohdy jsou časté puzzly devalvované faktem, že nikde není ani náznak toho, čeho v nich máte docílit (proklínám tě proradná desko na dámu!), navíc jsou puzzly rozmístěné nazdařbůh na místa, kde to tvůrcům přišlo cool a ne kde by si to žádal „normálnější“ gamedesign. Pokud se tedy tvůrcům zachce puzzlů s antickou egyptskou tématikou (nezapomeňte, jsme v San Francisku 2050), tak se s tím nemažou a prostě děj na jednu kapitolu odkloní do neoegyptské sekty. Co na tom, že to nedává dějově sebemenší smysl.
Ovšem stále platí, že ani v tom problém není, protože samotné adventuření (které je tentokrát s filmečky v poměru cca 2:1) je zábavné mile staromilským způsobem, který se dnes již nenosí. Problém není ani to, že tvůrcům ujel vlak a doba i celý žánr jsou dnes již někde zcela jinde než byly v devadesátkách, protože ta výše uvedená specifika k tomu tak nějak patří, fanoušci je tak chtěli a pro nikoho jiného než právě pro ně tento návrat určen není.
Problém proč nový Tex nedosahuje kvalit předchůdců, kteří to zaslouženě dotáhli až na piedestal kultu pravidelně se umísťujícího na nejvyšších příčkách nejlepších adventur všech dob, je zcela jiný. Podání děje, zvraty, průběh (speciálně úvodní třetina se t-á-h-n-e až to pěkné není) a vůbec vše tu je horší než u nejlepších dílů série. Horší nikoli špatné. Ve výsledku to nabízí přesně to, co to slibovalo, ale mírné pachutě „solidního byť poněkud rutinního dílu“ se to zbavit nedokáže. Každopádně i po všech těch letech platí, že tým kolem Chrise Jonese i nadále dělá ty nejlepší FMV adventury. A že jsou zároveň i jediní, kdo je dělá na věci nic nemění.
Je tomu tak však přiznaně i zcela záměrně a tvůrci se neberou vážně, což dají poznat na každém kroku (speciálně Chris Jones v hlavní roli cedí jednu cynickou průpovídku za druhou). A je to v tomto pohledu zevrubná stylizace, které za těžko vyčítat, že většina (ne)herců jsou toporná dřeva, že jeden hraje „jakože vtipně“ a druhý zase dramaticky přehrává až cedí krev. V tom problém není. A není ani v herní náplni, která se zastaralými postupy, prací s inventářem a ostatně i grafikou zasekla někdy v době vydání posledního původního dílu; tedy zapomeňte na user friendly přístup a počítejte s pixel huntingem v rozlehlých 3D lokacích, nelogičnostmi v designu (viz již demo: musíte se dostat k baráku, v cestě vám stojí mini potůček, máte mimo jiné i létající auto, ale přeleťet nemůžete, přeskočit též ne a tak budete opravovat žebřík skrze hledání pětice poztrácených příček), mnohdy jsou časté puzzly devalvované faktem, že nikde není ani náznak toho, čeho v nich máte docílit (proklínám tě proradná desko na dámu!), navíc jsou puzzly rozmístěné nazdařbůh na místa, kde to tvůrcům přišlo cool a ne kde by si to žádal „normálnější“ gamedesign. Pokud se tedy tvůrcům zachce puzzlů s antickou egyptskou tématikou (nezapomeňte, jsme v San Francisku 2050), tak se s tím nemažou a prostě děj na jednu kapitolu odkloní do neoegyptské sekty. Co na tom, že to nedává dějově sebemenší smysl.
Ovšem stále platí, že ani v tom problém není, protože samotné adventuření (které je tentokrát s filmečky v poměru cca 2:1) je zábavné mile staromilským způsobem, který se dnes již nenosí. Problém není ani to, že tvůrcům ujel vlak a doba i celý žánr jsou dnes již někde zcela jinde než byly v devadesátkách, protože ta výše uvedená specifika k tomu tak nějak patří, fanoušci je tak chtěli a pro nikoho jiného než právě pro ně tento návrat určen není.
Problém proč nový Tex nedosahuje kvalit předchůdců, kteří to zaslouženě dotáhli až na piedestal kultu pravidelně se umísťujícího na nejvyšších příčkách nejlepších adventur všech dob, je zcela jiný. Podání děje, zvraty, průběh (speciálně úvodní třetina se t-á-h-n-e až to pěkné není) a vůbec vše tu je horší než u nejlepších dílů série. Horší nikoli špatné. Ve výsledku to nabízí přesně to, co to slibovalo, ale mírné pachutě „solidního byť poněkud rutinního dílu“ se to zbavit nedokáže. Každopádně i po všech těch letech platí, že tým kolem Chrise Jonese i nadále dělá ty nejlepší FMV adventury. A že jsou zároveň i jediní, kdo je dělá na věci nic nemění.