Thea: The Awakening is a survival game in a Fantasy setting with hexagonal, turn-based strategic gameplay!
Released on
Genres
Reviews View More
A Weird But Engaging 4X
Thea: The Shattering is a strange 4X that does things differently, acting more as a hybrid that is 4X x Choose Your Own Adventure x Roguelike
It has its quirks (only one settlement) and its issues (lack of map screen can mean trying to locate/re-find something a pain) but there is something addictive about this game, with the scenarios amusing and making your party stronger gradually to take on tougher challenges making Thea: The Shattering have that "one more go" quality to it.
It's rough around the edges, it takes a while to get use to, but this a 4X that should be given a chance too.
Rating: 7/10
Thea: The Shattering is a strange 4X that does things differently, acting more as a hybrid that is 4X x Choose Your Own Adventure x Roguelike
It has its quirks (only one settlement) and its issues (lack of map screen can mean trying to locate/re-find something a pain) but there is something addictive about this game, with the scenarios amusing and making your party stronger gradually to take on tougher challenges making Thea: The Shattering have that "one more go" quality to it.
It's rough around the edges, it takes a while to get use to, but this a 4X that should be given a chance too.
Rating: 7/10
Originalita za každou cenu není vždy ctností a stěží hledat lepší příklad než právě Theu, která by ráda přinesla oživení do zatuchlého rybníčku 4X strategií. Snaží se o to skrze na papíře sympaticky vypadající, ale v praxi poněkud nešťastně implementované inovace.
Skládá se ze tří hlavních částí - na těžká rozhodnutí bohaté strategické 4X, kde vylepšujete svou vesnici, sbíráte zdroje, vynalézáte, vyrábíte, bloumáte po mapě světa a však to znáte, dále pak z bojové části, která je zpracována jako takticky komplexní karetní minihra (jejíž slabinou je, že je zdlouhavá a tak na běžné střety se záhy uchýlíte k automatickému výsledku), ze „zvol si své dobrodružství" rozhodovacích textových pasáží jak je znáte z King of Dragon Pass a k tomu všemu je v tom i element survival žánru, RPGček či managementu kde čeho. Asi již tušíte v čem je problém, že? Ano, nejde to dohromady, jakkoli ty mechaniky samy o sobě špatné nejsou. Nemáte pocit, že hrajete strategickou hru, kde jsou souboje řešeny karetní formou. Máte pocit, že hrajete solidní strategickou hru, kterou před souboji vypnete a pustíte solidní karetní hru. Po skončení souboje karetní hru vypnete a zapnete zase strategickou. A tak stále dokola.
Šťastný není ani „rogue like" element, kdy každá hra je jiná. Respektive chtěla by být jinou, ale bez ohledu na náhodně vygenerovanou mapu či zvolenou strategii se to hraje stejně (jen se mění bonusy dle toho, které bohy a úkoly jste si v minulých hrách odemkli) a to až do té míry, že se některé úkony stávají rutinními až hanba. A to jsem ještě nezmínil špatně napsané textové pasáže či uživatelsky vyloženě nepřátelské rozhraní, kdy každá akce je skryta v podmenu jiného menu/tabulky. A tak na i ty nejběžnější akce, kde byste si v jiných titulech vystačili s jedním či dvěma kliknutími, se zde předem obrňte trpělivostí. Tady se kliká a kliká a kliká až se proklikáte tak kam chcete.
Dalším příkladem špatného designu je, že na začátku každého kola vám vyjede v pravém horním rohu seznam všech důležitých informací a událostí. Ovšem krom případů, kdy máte přetíženou či hladovějící výpravu, pak se to zobrazuje miniaturní ikonkou v levém dolním rohu. Detail? Ano, nebýt toho že takovéto otravné detaily, nedodělky a nedomyšlenosti jsou tu na každém druhém kroku. Vyloženě otravné je i úvodní z-d-l-o-u-h-a-v-é načítání mapy či že i dobře rozehranou několika hodinovou hru vám může zcela poslat do kopru jedna náhodně vygenerovaná obtížností naprosto přestřelená událost.
Přesto všechno je Thea v jádru dobrou hrou. Proč? Protože pokud (a je to velké pokud) se přes tyto problémy přenesete, tak narazíte na solidní především strategický titul se sedícím fantasy hávem vycházejícím ze slovanského folklóru. A nelze tomu upřít ani poznávací znak kvality všech podobných titulů; a to sice „ještě jedno poslední kolo a jdu od toho... ehm, no tak ještě jedno a jedno". Jenomže to platí o několika málo hrách, pak se Thea stane natolik rutinní a bez překvapení, že není důvod ji hrát. I tak vystačí na pěkných pár hodin zábavy, ale tento typ her obvykle vydrží desítky až stovky hodin a nikoli jednotky hodin.
Thea obsahuje větší než malé množství zajímavých nápadů (jejich úspěšnost/prospěšnost je fifty fifty) a lze ji doporučit, zvlášť pokud jste již veškeré klasiky žánru hráli a máte chuť na něco, co si se zavedenou formou a žánrovými pravidly nebojí pohrát; jakkoli ne nutně vždy v dobrém slova smyslu. Jen počítejte s tím, že to nebude láska na první pohled. Nejdříve jí pro její mušky a mouchy budete nenávidět, ale o to hlubší pak možná bude váš vztah k ní. A třeba také ne a zůstane čistě u té nenávisti. Buď jak buď, tak Thea je především rozporuplná hra, v závěsu zatím inovativní a až poté i dobrá.
Skládá se ze tří hlavních částí - na těžká rozhodnutí bohaté strategické 4X, kde vylepšujete svou vesnici, sbíráte zdroje, vynalézáte, vyrábíte, bloumáte po mapě světa a však to znáte, dále pak z bojové části, která je zpracována jako takticky komplexní karetní minihra (jejíž slabinou je, že je zdlouhavá a tak na běžné střety se záhy uchýlíte k automatickému výsledku), ze „zvol si své dobrodružství" rozhodovacích textových pasáží jak je znáte z King of Dragon Pass a k tomu všemu je v tom i element survival žánru, RPGček či managementu kde čeho. Asi již tušíte v čem je problém, že? Ano, nejde to dohromady, jakkoli ty mechaniky samy o sobě špatné nejsou. Nemáte pocit, že hrajete strategickou hru, kde jsou souboje řešeny karetní formou. Máte pocit, že hrajete solidní strategickou hru, kterou před souboji vypnete a pustíte solidní karetní hru. Po skončení souboje karetní hru vypnete a zapnete zase strategickou. A tak stále dokola.
Šťastný není ani „rogue like" element, kdy každá hra je jiná. Respektive chtěla by být jinou, ale bez ohledu na náhodně vygenerovanou mapu či zvolenou strategii se to hraje stejně (jen se mění bonusy dle toho, které bohy a úkoly jste si v minulých hrách odemkli) a to až do té míry, že se některé úkony stávají rutinními až hanba. A to jsem ještě nezmínil špatně napsané textové pasáže či uživatelsky vyloženě nepřátelské rozhraní, kdy každá akce je skryta v podmenu jiného menu/tabulky. A tak na i ty nejběžnější akce, kde byste si v jiných titulech vystačili s jedním či dvěma kliknutími, se zde předem obrňte trpělivostí. Tady se kliká a kliká a kliká až se proklikáte tak kam chcete.
Dalším příkladem špatného designu je, že na začátku každého kola vám vyjede v pravém horním rohu seznam všech důležitých informací a událostí. Ovšem krom případů, kdy máte přetíženou či hladovějící výpravu, pak se to zobrazuje miniaturní ikonkou v levém dolním rohu. Detail? Ano, nebýt toho že takovéto otravné detaily, nedodělky a nedomyšlenosti jsou tu na každém druhém kroku. Vyloženě otravné je i úvodní z-d-l-o-u-h-a-v-é načítání mapy či že i dobře rozehranou několika hodinovou hru vám může zcela poslat do kopru jedna náhodně vygenerovaná obtížností naprosto přestřelená událost.
Přesto všechno je Thea v jádru dobrou hrou. Proč? Protože pokud (a je to velké pokud) se přes tyto problémy přenesete, tak narazíte na solidní především strategický titul se sedícím fantasy hávem vycházejícím ze slovanského folklóru. A nelze tomu upřít ani poznávací znak kvality všech podobných titulů; a to sice „ještě jedno poslední kolo a jdu od toho... ehm, no tak ještě jedno a jedno". Jenomže to platí o několika málo hrách, pak se Thea stane natolik rutinní a bez překvapení, že není důvod ji hrát. I tak vystačí na pěkných pár hodin zábavy, ale tento typ her obvykle vydrží desítky až stovky hodin a nikoli jednotky hodin.
Thea obsahuje větší než malé množství zajímavých nápadů (jejich úspěšnost/prospěšnost je fifty fifty) a lze ji doporučit, zvlášť pokud jste již veškeré klasiky žánru hráli a máte chuť na něco, co si se zavedenou formou a žánrovými pravidly nebojí pohrát; jakkoli ne nutně vždy v dobrém slova smyslu. Jen počítejte s tím, že to nebude láska na první pohled. Nejdříve jí pro její mušky a mouchy budete nenávidět, ale o to hlubší pak možná bude váš vztah k ní. A třeba také ne a zůstane čistě u té nenávisti. Buď jak buď, tak Thea je především rozporuplná hra, v závěsu zatím inovativní a až poté i dobrá.
Es ist wirklich nicht meins.
Ein Spiel, bei dem man vorausplanen soll, aber keine Informationen erhält.
Ein Tutorial, das die sagt, dass Wunden mit Nahrung geheilt werden, wenn man rastet, aber genau das nicht passiert.
Begegnungen sind komplett random. Wann sie auftreten ist random, welcher Charakter im Angriff und welcher in der Verteidigung ist, ist random, wer angegriffen wird ist random.
Bei soviel Zufall, kann man auch gleich würfeln.
Das Spiel verrät einem grundsätzlich so wenig.
Jede Ausrüstung, die ich gefunden habe, war zu schwer um sie auszurüsten. .. wie kann ich es schaffen, dass meine Leute mehr tragen können? kA, das Spiel erklärt es nicht.
Das HUD ist so unübersichtlich. Es gibt ein paar Symbole, aber man kann sie nicht anklicken, sodass die Info einfach nicht ersichtlich ist.
Jedes mal, wenn gekocht wird, muss man das Rezept basteln, eine Person mit mindestens 3 klicks zum Kochen einteilen und wenn es nach einem Tag gekocht ist, muss man das wieder machen. Das Spiel zeigt einem aber auch nicht an, wenn jemand untätig ist.
Auf Expeditionen läuft es genauso.
Man rastet und kann dann seine Leute einteilen. Auch das muss man einzeln und mit mindestens 3 klicks machen.
Das ist alles ABM.. und wozu das alles gemacht wird, sagt einem das Spiel auch nicht. Es gibt keinen Gegenspieler und demnach auch kein Ziel.
Verschwinden Ressourcen irgendwann oder kann man sie endlos farmen?
Ein Zwerg will in seiner Schmiede aufgesucht werden.
Er will ein Fabelwesen bummsen. Das sollen wir für ihn klar machen. DAS ist die Qualität der Dialoge.
Ich verstehe bei den ganzen Dingen nicht, wo der Teil kommen soll, der Spaß macht.
Das wäre vor 30 Jahren sicher ok gewesen, aber die Macher von Thea: The Awakening brauchen sich nicht wundern, warum die Leute lieber CIV spielen, was mehr taktische Tiefe UND besseres Handling hat.
Ein Spiel, bei dem man vorausplanen soll, aber keine Informationen erhält.
Ein Tutorial, das die sagt, dass Wunden mit Nahrung geheilt werden, wenn man rastet, aber genau das nicht passiert.
Begegnungen sind komplett random. Wann sie auftreten ist random, welcher Charakter im Angriff und welcher in der Verteidigung ist, ist random, wer angegriffen wird ist random.
Bei soviel Zufall, kann man auch gleich würfeln.
Das Spiel verrät einem grundsätzlich so wenig.
Jede Ausrüstung, die ich gefunden habe, war zu schwer um sie auszurüsten. .. wie kann ich es schaffen, dass meine Leute mehr tragen können? kA, das Spiel erklärt es nicht.
Das HUD ist so unübersichtlich. Es gibt ein paar Symbole, aber man kann sie nicht anklicken, sodass die Info einfach nicht ersichtlich ist.
Jedes mal, wenn gekocht wird, muss man das Rezept basteln, eine Person mit mindestens 3 klicks zum Kochen einteilen und wenn es nach einem Tag gekocht ist, muss man das wieder machen. Das Spiel zeigt einem aber auch nicht an, wenn jemand untätig ist.
Auf Expeditionen läuft es genauso.
Man rastet und kann dann seine Leute einteilen. Auch das muss man einzeln und mit mindestens 3 klicks machen.
Das ist alles ABM.. und wozu das alles gemacht wird, sagt einem das Spiel auch nicht. Es gibt keinen Gegenspieler und demnach auch kein Ziel.
Verschwinden Ressourcen irgendwann oder kann man sie endlos farmen?
Ein Zwerg will in seiner Schmiede aufgesucht werden.
Er will ein Fabelwesen bummsen. Das sollen wir für ihn klar machen. DAS ist die Qualität der Dialoge.
Ich verstehe bei den ganzen Dingen nicht, wo der Teil kommen soll, der Spaß macht.
Das wäre vor 30 Jahren sicher ok gewesen, aber die Macher von Thea: The Awakening brauchen sich nicht wundern, warum die Leute lieber CIV spielen, was mehr taktische Tiefe UND besseres Handling hat.
The tutorial did a fine job of explaining how to do certain tasks, but it just wasn’t conveying to me any of the core W-questions. Why did I need to gather wood? What was I supposed to do with it? Where am I supposed to go when I’ve collected a bunch of it? As a general rule of thumb, I don’t like giving up without experiencing the intended gameplay, and in this case I’m glad I stuck with it because once I understood what I was supposed to do, I just couldn’t stop playing. I played this on Switch but it feels like a game that would be way more fun on PC.
Thea: The Awakening is kinda like a fantasy 4X game, only the focus is on completing quests, defeating monsters and surviving rather than competing against other players. Resources are often far away from your city so you've got to create parties for gathering as well as exploring and fighting.
I like the concept in principle, but I really dislike the combat system, even though I generally like card games. Therefore, the game was mostly just reading text and picking options for me, like a CYOA rather than a strategy game.
I wanna say the art is pretty good, all the illustrations for the villagers, beasts and events are all very nice to look at. The music by contrast is kind of intrusive and I personally prefer verbose fantasy games without voice acting because I'd rather read, but all of that can be adjusted in the settings menu so it's ok.
However I'm certainly not a fan of the progression system, I mean what's the point of leveling up gods by playing as them? if I already won then what use do I have for bonuses that make winning easier? It's nice that there's a decent number of gods to play as, but what's the point when they start very similar and you have to complete several games with each one in order to unlock their unique traits?
To conclude, I think Thea: The Awakening is a good game and fine for a couple of rounds, which can be plenty of time, but it's not nearly as replayable as other fantasy 4X games.
I like the concept in principle, but I really dislike the combat system, even though I generally like card games. Therefore, the game was mostly just reading text and picking options for me, like a CYOA rather than a strategy game.
I wanna say the art is pretty good, all the illustrations for the villagers, beasts and events are all very nice to look at. The music by contrast is kind of intrusive and I personally prefer verbose fantasy games without voice acting because I'd rather read, but all of that can be adjusted in the settings menu so it's ok.
However I'm certainly not a fan of the progression system, I mean what's the point of leveling up gods by playing as them? if I already won then what use do I have for bonuses that make winning easier? It's nice that there's a decent number of gods to play as, but what's the point when they start very similar and you have to complete several games with each one in order to unlock their unique traits?
To conclude, I think Thea: The Awakening is a good game and fine for a couple of rounds, which can be plenty of time, but it's not nearly as replayable as other fantasy 4X games.
i had this wishlisted for literally years because the pitch - turn based city builder + RPG + crafting + card game - just sounded so weird and genre-bendy that I couldn't justify ignoring it.
well, i should have ignored it. it's like King's Cross or Might and Magic (4x rpg). The combat is unique but that doesn't mean it's interesting - my hand was so limited that my choices felt constrained and I felt better running autoresolve than trying my luck. The crafting is.... opaque, and for that matter so is the rest of the interface.
yeah it has a weird draw to it. i went back to it for another 2 hours before getting re-stuck again. i wish i liked it more, but the interface is janky (no queuing movement, equipping is a pain, encumberance warnings are incredibly easy to miss, there's no "you forgot to move this unit" warning) . I kind of liked the writing despite myself but really I was thinking of just booting up Endless Legengs again. whoops.
well, i should have ignored it. it's like King's Cross or Might and Magic (4x rpg). The combat is unique but that doesn't mean it's interesting - my hand was so limited that my choices felt constrained and I felt better running autoresolve than trying my luck. The crafting is.... opaque, and for that matter so is the rest of the interface.
yeah it has a weird draw to it. i went back to it for another 2 hours before getting re-stuck again. i wish i liked it more, but the interface is janky (no queuing movement, equipping is a pain, encumberance warnings are incredibly easy to miss, there's no "you forgot to move this unit" warning) . I kind of liked the writing despite myself but really I was thinking of just booting up Endless Legengs again. whoops.