Silence is a point and click and cinematic adventure game that shares the same world, and some characters, with the game The Whispered World, this is somewhat of a negative as this is one of the very few cases in games where you really need to play the first to understand many of the references. The plot has two siblings traveling through another world after the younger sister becomes lost, you can control both siblings as well as another creature through the course of the game. You can make dialogue decisions during some of the story cinematics but it doesn't change anything plot wise. The gameplay is linear, which I tend to prefer in adventure games as having a more open world tends to lead to odd situations both story wise and mechanically, and usually seems to lead to more bugs. There is a hint system to help you find things or to remind you of what you are doing. The game might also require you to perform simple action like moving left and right to balance on something or holding a button to help you lift an object. Graphics, backgrounds, and character models are both well detailed and give you a beautiful world to explore. Well voice acted characters and a good soundtrack further improve the setting. The supporting cast can be entertaining or might seem like they will get more interesting but you just don't spend enough time with them as you tend to be alone when exploring and the game just isn't that long. The most interesting thing about the story comes more from the opening and the ending, while nothing is bad the game is held up more by its excellent production values.

První dojem je nepříjemné rozčarování nad tím, že už i Daedalic podlehl módní adventurní vlně telltalovského interaktivního stylu. Zarážející je to o to více, že se k tomu odhodlal zrovna v případě pokračování klikací adventury klasického střihu a nikoli u zbrusu nového titulu. Pravdou však je, že stále to obsahuje o poznání více herních prvků než bývá v podobném ranku titulů zvykem. Na druhou stranu absentuje inventář a tak jen naklikáváte „posloupnost úkolů" v rámci jedné obrazovky čili výzva a obtížnost je nižší než nízká. Jde o ne příliš zdařilý pokus o hravý styl Amanity známý třeba z Botaniculy. Nejhravější jsou na tom však paradoxně achievementy. Navíc z toho strašně trčí poplatnost konzolím (např. nelze ukládat libovolně) a ovládajícímu schématu šitému na míru ovladačům spíše než myši. O krátkosti (necelých pět hodin) ani nemluvě, stejně jako o otravně dlouhých nahrávacích obrazovkách mezi lokacemi. Jako tradiční adventura to tedy dvakrát moc neobstojí.

Otázkou ovšem je, zda to obstojí alespoň jako zážitek; tedy po stránce příběhu, postav, emocí, jak moc (pokud vůbec) to dostane do dění apod. Tedy aspekty, které zachránily nejeden Telltale titul. Vyloženě potěší fakt, že tu tentokrát není zasmušilé Noahovo šišlající alterego. Ovšem je to trochu z bláta do louže, jelikož Noah samotný také není žádné zvláštní terno a sympatický hlavní hrdina. Na to je příliš užvaněným emo spratkem. Většina ostatních postav je naopak sice šablonovitá, ale s nepopiratelnou jiskrou, která je činí zajímavými, byť mnoho prostoru nedostanou. Což platí i o druhé hratelné postavě sestřičky, u které je akorát škoda prvoplánové lošťomilouškosti. Nejlépe z toho to pak vychází (stejně jako v první části) tvárná housenka Spot. Příběh samotný je opět onou temnou "andersenovskou" pohádkou hrající na vyspělejší strunu, která však tlačí na melodramatickou strunu až na (a někdy i za) hranu dobrého vkusu. V tomto ohledu to dá vzpomenout na Hrob světlušek. Aspoň to však není tak rádoby prázdně symbolické jako první část. Celkově je děj sice dost tuctový i předvídatelný (včetně rozuzlení), ale znamenitě podaný; a to nejen přenádhernou audiovizuální prezentací (vskutku není problém se dlouhé minuty kochat jednou každou obrazovkou), animacemi postav, celkovou stylizací či filmovou "režií".

Ve výsledku je tedy Silence doposud nejambicióznějším projektem Daedalicu, který zanechá ambivalentní pocity, protože jde o krátkou průměrnou adventuru, solidní interaktivní hříčku, ucházející posmutnělou pohádku a po výtvarné stránce umělecké dílo.