Overcooked devia vir com um voucher para uma consulta de terapia porque é daqueles jogos em que passamos o tempo todo com os nervos à flor da pele.

O tão conhecido jogo co-op de simulação caótica de uma cozinha é daqueles obrigatórios para quando se quer algo para jogar com amigos ou com a nossa cara-metade e, apesar de causar discussões e situações em que o stress leva a melhor, no final de cada nível vem sempre aquela ótima sensação de felicidade e alívio por finalmente se ter conseguido concluir o objetivo.

A jogabilidade é claramente o ponto de destaque aqui e apesar de possuir uma pequena história, esta existe apenas para dar um pouco de background dos eventos do jogo. Os níveis são diversificados e têm tanto de frustrante como de divertido e as músicas que os acompanham vão aumentando a intensidade à medida que o tempo para completar cada um escasseia, o que só aumenta o pânico e a ansiedade (e obviamente os erros cometidos por todos os jogadores).

Numa altura em que cada vez mais o foco está em experiências online e jogos single-player, é sempre bom ter alternativas excelentes e inovadoras como Overcooked que promovem o multijogador local.

I had some fun with this game. I liked it a little bit, but as someone that played it alone, it is not meant to play that way. It is way too difficult to really grasp how to do everything and quickly when you are trying to do it all by yourself. The playable characters are cute and I think the story is fun, but if this is for one person, I can't really recommend it.

For Festive Seasoning, I liked it somewhat, and I really liked the art style of it, but I had a really hard time much like the other parts of the game. I didn't have someone else to play with and the game isn't really designed well for someone playing alone. I don't recommend it for someone playing it that way.

For Lost Morsel, it is very similar to the original game. I had some fun with it, but by the end of the expansion, I had a very hard time with the levels by myself. I like some of the new additions but not enough to have a great time.

acho q é um dos melhores jogos arcade multiplayer que existem, ele é puro caos e dirvesão

eu zerei a campanha principal do jogo com meu irmão e 95% do tempo a gente tava se divertindo, seja nos desafiando ou só rindo mesmo. O unico problema é que mais pro final do jogo você precisa fazer uma pouco de grinding de estrelas, oq não é a pior coisa do mundo, mas estraga bastante o momentum do jogo.

eu ainda não zerei as outras campanhas, mas elas também parecem ser mt criativas

"Do háje, co tam stojíš, podej tu cibuli! Ne tu, tu nakrájenou! Došlo čisté nádobí, marš ke dřezu! Sakra, nezacláněj! Ne, tam to nepokládej!" Aneb kterak se přesvědčit, že hrubiánství Pohlreicha či Ramsayho v kuchyni není možná zase až tak moc přehrávané... Pokud tedy vedete spokojený bezkofliktní partnerský život, tak se Overcooked širokým obloukem vyhněte (speciálně pokud spolu rádi vaříte i v reálu), jinak během jeho hraní vyplují na povrch ty nejtemnější stránky vašich povah a nemuselo by to vůbec dobře dopadnout. Žijete-li v paneláku, tak se připravte na to, že sousedi budou mít za to, že u vás v poslední době vládne "pěkná Itálie".

Ale dost již nadsázky, každopádně z výše uvedeného je snad již jasné, že Overcooked je titul vysoustružený ke společnému hraní. A to ne neosobně přes net, ale pěkně pospolu na jednom místě. Obsahuje sice i solo mód, který není špatný, ale je to jako by fotbalové utkání odehrálo jedno mužstvo namísto dvou. Zrovna tak obsahuje versus mód, který umí na pěknou řádku hodin zabavit, ale je z něj poznat, že nejde o gró hry. Stejně tak jsou přítomny varianty i pro více než dva hráče. I ty jsou zábavné a během párty podnapilé osazenstvo rozhodně neunudí, ale přeci jen ve standardní hře se množství dílčích úkonů, zdá těsně za hranou nezvladatelného chaosu, tak o hře více než dvou hráčů platí, že jde o čiročirý chaos, kde se každý ve výsledku soustředí "na to své" a kooperace "ruku v ruce" se z toho trochu vytrácí. Trochu dost. Nejlepší variantou je tedy hra dvou aktivních hráčů a případně třetího (čtvrtého, pátého atd.) pasivního přihlížejícího kibice.

Technicky není moc co vyčítat, za dobu od vydání se veškeré bugy vychytaly (stejně jako přibyly nové levely apod.), stylizace je milá i přehledná, hudba vynikající, princip a ovládání i nehráčovi vysvětlíte za necelou minutu, to si ostatně krom pohybu vystačí s dvěma tlačítky, jednotlivé levely mají každý svůj vlastní ráz a díky tématu jde vpravdě o titul pro celou rodinu. Tedy nebýt obtížnosti, která rychle vystřelí do závratných výšin; speciálně pokud cílíte na plné ohodnocení svých kulinářských výkonů. Vyloženě pro malé caparty to tedy není.

Čili pokud máte někoho při ruce, kdo snese nějakou tu ostřejší zpětnou vazbu během probírání "co zase zkazil tentokrát", tak neváhejte. Jakkoli se po letech půstu lokální multiplayerovky díky indie scéně (a konceptu především Switche v oblasti konzolí) vracejí silnější než kdy dříve a s originálními koncepty i mechanikami, tak natolik čirou instantní konfliktně kooperativní hratelnost najdete u málokterého z nich; pokud vůbec u některého.