the second of the "Actually Good Sherlock Holmes Games" trilogy, Sherlock Holmes: The Devils Daughter.
i have a LOT i can talk about with the handling of the victorian england setting compared to other games ie assassins creed syndicate or (especially) the great ace attorney, but i will refrain.
as much as i wanted to rag on this game for being pointless and mediocre it... actually kind of kicks ass???
puzzles are hit or miss, with a healthy sum of misses, especially in the second case. skip button exists for a reason.
story on the other hand... damn this one is hard to consider. on a case by case basis, i would say crime and punishment reigns supreme over this, but however the first and last cases of this game are far better than anything in C&P. if only c&p didnt crash every 20 minutes...
the gameplay is an expanded version of c&p, but however i found it to be a little better. being able to fully explore Baker Street at will is fun, and the moment to moment gameplay varies so much, but still blends in very well every time.
the game is pretty short, only about 7 hours long. definitely not worth 30 bucks, but for the extra 2 dollars that it was in a bundle with chapter 1, id say it was more than worth it.

Based, underrated detective game. Respects time period and players intelligence. I only played C&P before and I would rank them about equal. Cases still rely heavily on red herrings and unreal coincidences, but I have faith that logic is intact. You just need to pay attention. Not everything is put into your journal. I suggest writing down your own notes, because fun factor relies heavily on putting it all together yourself. Unfortunately it ends abruptly. One second you are finishing 3rd case, and the next you are seeing end credits after underwhelming finale.

Kdybyste si na dvou či třech listech A4 v bodech přečetli o čem nové případy jsou, jak jsou (vy)řešené, tak byste si řekli "jo, to je rozhodně cesta po vynikajícím minulém dílu a dá se na tom stavět, je to nesporně v tom nejlepším šestákovém odkazu holmesovek". Problém je však v exekuci jednoho každého z těch bodů; od otřesně napsaných dialogů po zakomponování herních prvků až po výstavbu jak postupovat. Předně je třeba zmínit, tentokrát to již není adventura ani náznakem. Chtělo by to být "narativním zážitkem s akčními vsuvkami v podobě miniher". Jenže chtít nestačí. Problém je, že pro samou přímočarost se to stylově až příliš odklání od předchozích dílů. S ryzími (jakkoli otřesnou technickou stránkou stíhanými) adventurami to nemá lautr nic společného. Horší je, že to nepokračuje ani ve vynikajícím "přehození výhybky" z Crimes & Punishments, kde bylo nakročeno k něčemu velkému, ale pár nedotažeností a drobností to sráželo.

The Devil's Daughter navzdory Unreal enginu vypadá hnusně a odfláknutě kamkoli se podíváte. Pohlédnete na stěnu na dobové plakáty a jeden je ostrý a druhý rozpixelovaný, že by se i VGA titul styděl. Chybí jakákoli umělecká vize, genius loci viktoriánského Londýna a cokoli nad rámec očekávaného "unreal standardu". Modely (i stěžejních) postav jsou zaměnitelné (dokonce doslova; v prvním a čtvrtém případu se opakuje stejný model/herec pro nesouvisející postavy), ulice Londýna jsou reskin, kamera si dělá co chce (v režimu pohledu třetí osoby je to takřka nehratelné kvůli navigaci "vrazím do všeho", v režimu z první osoby je zase divná výška usazení pohledu), dabing je unylý a bez špetky zájmu (v tom lepším případě; v tom horší na urvání si uší viz dcerka), časté glitche, životnost postav je znázorněna tím, že se všichni neustále komíhají a vypadají, že mají právě epileptický třes. Děs. Jenže to je u série v podstatě zvykem (s výjimkou Crimes & Punishments) a jakkoli by to vytrhávalo z imerze, tak dobrý příběh, dialogy a adventuření by to spasily. Jak tomu ostatně v sérii již nejednou bylo. Bylo, ale tentokrát tomu tak není.

Autoři se totiž rozhodli veškeré adventurní prvky zahodit do koše a zprostředkovat něco ve stylu tvorby Quantic Dream v nízkorozpočtovém podání. Dalo by se polemizovat, zda vůbec tvorba Davida Cage je hodna následování, ale to je vedlejší. Horší je, že aby to fungovalo jako narativní zážitek, musela by zde být alespoň nějaká filmová režie, zajímavé charaktery, dialogy, dabérské výkony a propojení toho všeho do soudržného celku s následky rozhodnutí. To tu není. Herní prvky však také ne. A tak místo rozhodování, používání předmětů či hledání důkazů pro dedukce na vás čeká nalajnovaný průchod, kde je vždy jasné co/jak/kde udělat. Ony veškeré ty prvky tu jsou, ne že ne, ale jsou vám neustále podsouvány závěry, stopy, lokace, otázky i dedukce. Nemáte tak pocit, že byste na něco přišli, ale že jen potvrzujete předvolby autorů.

Hratelnost se simuluje skrze nekoncepčně na sílu naroubované minihry představující mnohdy "úkony denní rutiny" (Cage, já vám to říkal) zatímco vás autoři posílají od čerta k ďáblu... Hned první seznamovací případ začne po úvodní dějové animaci (jak jinak) ve vašem pokoji (několik desítek vteřin), odkud se vydáte po dlouhém loadingu do čtvrti, kde máte najít budovu (otázka vteřin), prošmejdit a prokecat jednu postavu (minuta úhrnem), přesun na jinou lokaci s triem miniher (odposlech a dedukce) na pět minut, následuje echt zdlouhavá a nudná "zpoza krytu sleduj napříč městem týpka co tě nesmí vidět", abyste neusnuli tak je to proloženo třemi minihrami (vyčisti komín, ano logika do háje, sledujete na ulici někoho koho nesmíte ztratit z dohledu, ale odskočíte si vypulírovat komín), poté nasednete na kočár. Následuje další dlouhý loading, jste u budovy, kde zjistíte dvě zásadní informace (cca dvacet vteřin), následuje dlouhý loading zpět do Holmesova bytu, dějová animace rychlé zjištění informace v kartotéce, další dlouhý loading zpět k té budově, následuje cca pět minut dialogů a průzkumu, dlouhý loading do bytu před sledovačkou, v něm půl minuty, dlouhý loading domů, dvě akce v bytě (půl minuty maximálně) a dlouhý loading zpět do toho bytu, kde jste teď byli! Tam vás čeká minutová čmuchací minihra za psa, který umí otevírat dveře ve větší výšce než kam dosáhne. A takto je to tu pořád, žádná logika, žádný design. Bez nadsázky častěji sledujete loading než hrajete, grrr. Je to kvůli tomu rozkouskované a bez tempa.

Není taková celá hra, některé případy jsou dějově (když už ne dialogy a postavami) povedené, jenže vyznívají do ztracena, nemají dopady a postavy znenadání mizí a již se neobjeví; viz třeba nápad se Sherlockovým "dvojníkem" ze třetího případu... Výstavba dobrá, ale nic z toho není. Je tu pár skvělých pasáží, ne že ne, jakkoli paradoxně nejlepší je "indianajonesovská" puzzle pasáž z mayské pyramidy, kterou si však Sherlock pouze vizualizuje. A to tak přesně, že v ní může i zemřít. Nikdo nepřemýšlel a tak se lámalo přes koleno a roubovalo vše, co autorům přišlo na mysl bez ladu i skladu. Několik (málo) miniher není vyloženě zlých. Ovšem v rámci deseti hodin potřebných k dohrání je takových momentů málo (krom pyramidy stojí za zmínku sotva pár puzzlů a nápaditý i naléhavý úvod čtvrtého případu) a většina "stopáže" působí jako obstrukce k umělému natažení doby spíše než herně opodstatněná a scénářem zasloužená délka. Nejhorší na tom ovšem je, že z předchozích dílů dobře víme, že ve Frogwares to umějí výrazně lépe i záživněji. Tohle je pro vývojáře i sérii sice odvážný krok, bohužel však ne kupředu, ale hodně do strany. A co hůře; pořádný krok zpět co se hratelnosti a kvality scénáře týče.

The mechanics improved since their last SH game even though I was sometimes still confused as to how certain things were supposed to work.

Not a fan of kids in games, so all soon as that little goblin was introduces I knew I had to save her at SOME point...I'm just glad, I was wrong about the parentage of the kid.

I had the feeling they really wanted me to like her but I just couldn't. She was too saccharine for my taste and had nothing to add to the story. She was there so we have an emotional connection to what happened in the last act.
Couldn't care less about her :/ But it's hard to make me care about any child character so this one had the odds stacked against her from the very beginning.

The game also ends rather suddenly which robbed me of a satisfying ending scene. A quick voice over to what exactly happened after the last scene would have been nice. :/

All in all, I had fun playing this game. :)

Dogs bark and he knows their breed
And knows where they went last night
Knows their masters too
Oh baby, hold me tight
Just pretend I'm Sherlock Holmes

This is probably the best way a Sherlock Holmes story could be translated into a game, or at least the best straightforward way. Walk through the city, find clues, combine them, talk to people, sneak around. I just can't shake off the constant feeling about the production value while playing. You walk through gorgeous places for five seconds, interact with many people for a minute and wonder how so much effort has been put into a world that's almost too full, an uncanny level of detail. Probably not a bad thing in itself, but it would've been more impactful if the game had been memorable.

The gameplay is obsolete and stiff as hell, and some of the mini-games are frustrating to say the least (God, that temple section was a nightmare). It looks like they tried to make the game more appealing by throwing in a bunch of elements from different genres, but couldn't manage to do a decent job with any of them.

The cases and investigation parts are good enough to make it worth playing, though. I was always wanting to find out what comes next, and not all resolutions were as obvious as I expected. You have the freedom to choose the culprit based on the evidence you could collect, but the game does not show you the direct consequences of your choice. The case just abruptly ends without any kind of closing scene or cutscene. There are also some leaps in the plot that disorient the player quite a bit. For example, at the end of the first episode you find yourself in a completely different place being hunted by someone with no transition nor explanations about how it happened.

Maybe we cannot expect polished gameplay from such a small studio, but there's a lot of room for improvement.

Muitas melhorias em comparação ao anterior, mais puzzles, melhorias de mecânica, maior exploração do mapa com um mundo semiaberto, melhores composições de cena e uma boa construção narrativa durante todo o jogo, mas com um problema que diminui sua qualidade: a conclusão dos casos. A maneira abrupta que o caso se conclui, após todo um complexo processo de investigação pode deixar o jogador desapontado, independente de sua escolha. Poderia ter uma cutscene mais impactante para finalizar o capítulo.
Os casos não apresentam muita dificuldade, diria que possui um nível médio, e ao meu ver podiam ser um pouco mais longos (entendo que poderia ser entediante se fossem maiores, mas como eu sou fã do Sherlock, eu ia gostar) e melhores desenvolvidos em certos pontos.
O dublador do Sherlock Holmes teve um trabalho excepcional, ele deu vida ao personagem que pareceu ser um filme live action e não um personagem de desenho, não posso dizer o mesmo do dublador do Watson, mas não é ruim, porém podia ser melhor. O personagem principal, Holmes, é muito bem trabalhado, porém seu desenvolvimento não é tão notório, suas questões com a Kate parecem ter sido desenvolvidas apenas no final, apesar dos outros capítulos tentarem construir a relação das duas personagens. Além disso, faltou a cômica e fraternal relação entre o Sherlock e o Watson, este que teve pouca participação e tempo de tela no jogo, sendo que nas obras de Arthur Conan Doyle, os dois atuam boa parte do tempo juntos e se completam como equipe.
Dito isso, daria uma nota 7.5/10 ao jogo, me diverti com ele e gostei, mas senti que poderia ser mais, visto que teve um grande avanço em relação ao jogo anterior.