Bit of an awkward one to review, because there's very much two things going on here at once. There's the board game version of Gloomhaven that this is based on, and from where this game lifts all of its mechanics, characters and most of its missions. The board game is good; I find it well-paced and difficult but balanced (except oozes, oozes can fuck right off). But this review isn't for Gloomhaven the board game, this is for the video game interpretation.

This game is... well, it's a mess. I'm very glad this exists, as it takes out all the tedium of setting up the game and keeping track of everything, as well as for allowing you to play remotely with friends. But it is not well implemented at all... the UI is horrible throughout, to the extent that it's often unclear what cards you even have available, what your battle goal is or whether your items are used or unused. It's incredibly poorly implemented too; it takes upwards of several seconds for each enemy to decide its next move, even if they are unable to move or attack, and this becomes actually excruciating to sit through when there are large numbers of enemies on screen. And to top it all, it's a buggy mess as well; it frequently crashes, enemies don't behave in the way they are supposed to (which is a bit of a problem in a turn-based tactical game like this) and some of the mission-specific effects just don't work properly at all. It's honestly astonishing how much of a mess this game is in places.

But, mess or no mess, it's still Gloomhaven, and the game at it's core is solid. I feel like this video game probably deserves a lower score than what I'm giving it, but I have to concede I have enjoyed my many hours in it and will continue to play it with friends for many more. But I feel like this is in spite of this game's implementation rather than because of it.

So this game is kind of odd, but what I want anyone who reads this to know is that the people who used to make Fable ARE TALENTED. Always have been, probably always will be. What shook me to my very core is that it's an adaptation of a much loved boardgame that PERFECTLY captures the aesthetic and fun of that in person experience, but circumvents all the things that unfortunately make playing physical Gloomhaven such a pain in the ass. I would still give regular Gloomhaven 3 stars, but this is the better experience Imo. You should still definitely play with friends however, I can imagine this being a trying solo experience.

Gloomhaven is my favorite board game, period. With that in mind, I'm notably biased in multiple directions.
Obviously, I think any form of playing Gloomhaven is going to be a good time. For instance, if you have a BG3 group or some other group of friends that wants to meet regularly to play a game, Gloomhaven is a great choice. I think the character progression mechanics are really fun to engage with, there's a shocking amount of content, unlocking new things is satisfying, etc.

The other part of my bias is that, frankly, I am always going to prefer the board game. Nothing in this beats the physical aspect for me. Personally unboxing new characters and pulling out their figurine for the first time, putting stickers on the map, opening envelopes, all while sitting at a table with your friends, that can't really be beat by a digital version in my eyes. The digital version is significantly faster both in play and in setup, and that's the only positive I can give it over the original.

Still, I'd recommend this game to anyone who enjoys turn-based tactical RPGs, board-game fan or not.

Velmi dobrá deskovka s větší než malou mírou přesahu do RPG vod... A zároveň otřesně špatná deskovka s větší než malou mírou přesahu do RPG vod. Má jeden geniální mechanismus, který nabízí netušenou hloubku. Odvděčí se přemýšlivým, vyžívá se v komplexních synergiích, nabízí nepřetržité objevování nových postupů a je chytlavý i nosný natolik, že ustojí desítky a desítky hodin hraní. Ano, je to taktický tahový soubojový karetní systém, kolem kterého je veškerý "Gloomhaven hype", vývoj postavy a odemykání nových. Toho se snad ani nelze nabažit. Jenže...

... jenže zároveň jakoby autoři měli až sadomasochistickou potřebu to rozmělňovat tisíc a jednou věcí, která je tomu na překážku, která nemá kvalitu, která je navíc. Je tu správa družiny, frakce, vylepšování města, mikro i makro management, jenže tím to končí. Je to tu, ale je to viditelně navíc, přívěšek z nutnosti. Jako příklad stačí zmínit úroveň scénáře. Je zde příběh i dialogy, ne že ne, ovšem je to slepenec zkratkovitě špatně napsaných žbleptů o ničem ve stylu "jsou tu zlí fanatici a vyvolávají zlého démona, pobij je". On i průběh misí samotných je nenápaditý až hanba. Neustále dokola "pobij vše, znič XY toho či onoho či pobij vše a znič XY toho či onoho". O nutnosti hrát pozdější mise dvakrát, protože poprvé si zjistíte, v jaké fázi a kolik toho na vás designéři originálu /a tedy i zde) vytáhnou uprostřed/na konci scénáře. Následně s tím počítáte, postavy, výbavu a karty si na to upravíte a hrajete znovu. A tak je to tu se vším, je snaha pokrýt kde co, ale krom postav a soubojů není nic dotaženo. Poznat je to i na takové podružnosti jako jsou náhodná setkání cestou na quest. Nahodí se letmo situace bez podrobností a máte učinit rozhodnutí; v podstatě v rovině "dobro/zlo". Akorát odměna za dobrou reakci většinou je, že neobdržíte žádný postih, za špatnou pak obdržíte. Laskominou jsou ty, kde je postih za obě, jen v jednom případě větší. Zároveň zde není regulérní systém pro "postavy se špatnou reputací" čili jste nuceni tipovat, kterou z variant autoři zrovna považují za tu jedinou správnou, aby vás nestihl postih. Nechováte se tedy jako vaše cynická banda žoldáků, ale snažíte se slepě trefit do rozpoložení autorů. To není RPG prvek, to je nikým nechtěné zlo.

Přesto, pokud Gloomhaven hrát (a minimálně vyzkoušet byste ho rozhodně měli), tak jedině takto v digitální podobě. A to mám obecně spíše averzi na digitální předělávky deskovek. Krom očividných výhod (módy, varianty, multiplayer), protože implementace je to prvotřídní. Se všemi klady, ale přitom mnohými potlačenými neduhy originálu. Především tím nejzásadnějším; Gloomhaven ve fyzické podobě není totiž pro běžné smrtelníky s prací, rodinou, bytem a povinnostmi. Abyste ho dostali na stůl a vše připravili, zamíchali, roztřídili apod., tak to je na dovolenou. K tomu abyste na to měli vyhrazenu samostatnou místnost (na běžný stůl se to v plné palbě nenapasuje), jelikož žere místo jak zjednaný. A nádavkem, i když se nakrásně nabiflíte veškerá pravidla, pravidla pravidel, výjimky a výjimky výjimek, tak vše to následně v praxi implementovat do korektního zahrání i načasování "kdy co jak" je věc zcela jiná. K tomu spoluhráči aby měli času shodně a neodpadli v průběhu kampaně. Toto vše v digitální adaptaci odpadá. Veškerá správa tahu nepřátel jsou fuč, o ty je postaráno. Rázem je tedy herní doba poloviční (nebojte, i tak jsou to vyšší desítky hodin), ale zároveň děláte jen tu mrtě zábavnou část, která záhy přejde do krve, a nikoli "vyhodnocovací otročinu a listování pravidly".

Digitální podoba má sama za sebe jednu nevýhodu, soubojové mapy jsou přeplněné serepetičkami, což v kombinaci s tím, že je tendence držet jednotný ráz podlah a stěn, jde na úkor přehlednosti. Speciálně zpočátku je to poněkud bordel s neustálými ověřováním si "je to neprůchozí, jsou to dveře, je to aktivní prvek". Časem se na to dá zvyknout.

Zatím padla spíše negativa, ale je třeba zdůraznit, že soubojový systém je zde středobodem všeho, drtivou většinu času strávíte v soubojích. A s ohledem na jeho komplexnost bychom tu byli hodně dlouho při vychvalování určování iniciativy, Sofiiny volby v rámci jedné každé karty, systém perků a... No, nebudu do toho raději vůbec zabrušovat. Ovšem vychválit se musí způsob odemykání nových postav, kdy smutek z toho, že postava se kterou jste si mnohé prožili jde na vejminek, vynahrazuje radost ze zcela nových schopností, možností a strategií přicházející s novou postavou.

Gloomhaven nejde nedoporučit, a jak zaznělo výše, zkusit by si ho měl každý. Jakkoli to navzdory názorům komunity na BGG není nejlepší deskovka všech dob, tak nepopiratelně obsahuje jeden aspekt, který k tomuto názoru zavdává příčinu. Ano, dokola omílaný taktický prvek soubojů je natolik chytlavý, inovativní, hluboký a geniální, že přebije i repetitivní průběh scénářů a veškerá ta "ale" kolem všeho ostatního mimo souboje samotné. Čili 5/5 pro stěžejní jádro a 3/5 pro všudypřítomný nedotažený balast navěšený kolem něj.

Coom Gay Men

For real though I only like, not love, this version of the game. It's still addictive and boy is less hassle than playing it tabletop once you get used to the UI. The tabletop experience can be more fun with the physical presences of others and custom props and set pieces, but fuck that we live in the pod now; plus I don't even want to risk the chance of smelling the gamer stank of others.

I play with a group every few months or so and we have a blast every time.

(Replay)
Still such a great digital implementation of my favorite boardgame. As great as the original boardgame is, parts of its systems are time-consuming to keep up with manually and felt like they wanted to be a videogame, and turns out they’re great as a videogame that wants to be a boardgame. My party this time was Berserker, Sunkeeper, and Soothsinger. They worked together remarkably well and I had a great time running them through several mid-campaign missions until retirement. I’m putting this down again for a few months to play other stuff, but I already can’t wait to pick back up then with a Nightshroud and Quartermaster.

The real question is when Frosthaven’s adaptation is coming out. :)