Aquí no hay piratas peleando a espada con insultos, pero hay moteros peleando con cadenas, motosierras, palancas de hierro y demás parafernalia.

Aquí el villano no es un pirata fantasma/zombi, pero es un empresario corrupto, que es peor.

Aquí no hay una gobernadora de armas tomar, pero hay una mecánica de armas tomar.

Vamos, que esto no es Monkey Island, pero también mola lo suyo.

(He jugado tanto la versión original como la remasterizada, mi reseña es idéntica para ambas.)

Full Throttle Remastered, released in 2017, receives a rating of 1/5. While the original "Full Throttle" was a classic point-and-click adventure game, this remastered version falls short of recapturing the magic. The attempt to modernize the game's graphics and mechanics only serves to detract from the nostalgia. The puzzles are frustrating and often illogical, making for a tedious experience. The updated visuals, intended to enhance the game, can be jarring, and they fail to recapture the charm of the original. Overall, "Full Throttle Remastered" disappoints and fails to do justice to the beloved classic.

Es una de las aventuras gráficas menores de LucasArts y de Schafer, pero es una aventura gráfica de LucasArts y de Schafer, así que claro que me ha gustado mucho.

No me sorprende que en su momento no gustase tanto como los mayores clásicos de Lucas: es mucho más corta de lo habitual, en gran parte porque los puzzles son menos complejos. Pero esto tiene su razón de ser: a nivel de producción es lo más impresionante que llegó a sacar la desarolladora en 2D. Schafer vuelve a mostrar su talento para crear universos únicos y memorables, y aquí se desata con unas cinématicas y unas secuencias muy memorables e impresionantes para la época.

Una deuda pendiente que me alegro mucho de haber saldado. Echaba de menos el toque único de estos juegos, de mis cosas favoritas.

Leta páně 1995 nechyběly Full Throttle nemalé (r)evoluční ambice „jak přistoupit k adventurnímu žánru jinak“. Snažil se o jiné zasazení než bylo v žánru zvykem, o dospělejší přístup, o filmové podání příběhu, hvězdné dabéry, o oživení zažitého ovládání SCUMM adventur, akční minihry apod. Neměl toho v merku zrovna málo. A výsledek byl v mnoha ohledech rozporuplný, v mnoha jiných předběhl dobu; přesto své nepopiratelné kvality i kouzlo měl, ne že ne. Vznikla tedy kultovka (umocněná léty trvající nedostupností digitální verze), která nyní po více než dvaceti letech přichází s remasterem v graficky učesané podobě (i možností původního vzhledu) a s několika málo zásahy do designu (zrušen otravný pixel hunting u dvou tří hádanek, přidány achievementy).

Hlavní kámen úrazu tehdy byl krátký rozsah umocněný nulovou výzvou a nudnými minihrami. Což v době vzniku, kdy adventury byly na výslunní, nabízely těžké puzzly a dlouhou herní dobu, byl nezvyk a šok. Co tehdy, ona herní doba necelých čtyřech hodin, ze kterých nemalou část zabírají animace a čas se nahání skrze neadventurní vsuvky „jezdi na motorce prašnými cestami, systémem kámen-nůžky-papír bojuj s jinými motorkáři a čekej až se ti náhodně vygeneruje to správné setkání, aby si mohl pokročit dále“, zarazí i dnes. I tak je to solidní přímočará adventura, kde však druhá polovina kvalitou i nápady zaostává za tou první a kde díky až příliš hrrr ději pocitově schází jeden až dva akty před utnutým finále, které navíc vyznívá do ztracena a otevřeně pro případné pokračování. Jako by tvůrcům došel čas či rozpočet a tak finální pasáže poněkud odfláknuli. Ostatně cca hodinu před koncem (po třech odehraných hodinách) vám hra ukazuje, že jste „teprve“ v polovině, aby pak nesportovně načítala mnoho procent dokončení čistě za minoritní úkony, takže než se nadějete, je zničehonic konec. Paradoxně tak je první polovina delší té druhé; jakkoli nelogicky to zní.

Co se naopak povedlo je stylizace, neohrané zasazení (něco mezi prvním Mad Maxem a Sons of Anarchy), skvěle napsané dialogy, drsnější humor, který se necpe do každé věty, postavám padnoucí dabing, nejeden vtipný easter egg a v zásadě i dějová linie (až na zmíněný závěr a to, že se to odehraje mezi příliš málo postavami čili vznikají nepravděpodobné náhody). Řešení puzzlů samotných není špatně vymyšlené (byť nápadité také ne; výjimky jsou dvě řešení pohrávající si s výběrem akce), neobsahuje nelogické nesmysly, ale díky tomu že máte k dispozici sotva dva předměty, jednu dvě lokace a tři aktivní body, tak se nelze zaseknout, ani kdybyste na krásně chtěli. Schafer tedy hned svou prvotinou dokázal, že nápady ani vize mu nejsou cizí, ovšem zároveň že ne vše co si usmyslel, uměl dotáhnout ke kýženému i zábavnému výsledku. Bylo to jasné již tehdy a dnes je to ještě více do očí bijící.

Recommended
4.3 hrs at review time
Gameplay 5/10
Music and sound 5/10
Screenplay 5/10
Technical 5/10

For some reason I never played this, confusing it with Beneath a Steel Sky and thinking I'd already started but never finished it.

The story is interesting, though I'm a little confused on the setting, it seems almost post apocalyptic but there are still corporations, so clearly not everything has gone to do the dogs.

I didn't feel like there were too many moon logic puzzles, but some were more frustrating than they needed to be. There were a few where I was doing the right thing at the wrong time or didn't realise a gameplay aspect.

But I think I really have two bug bears and both are about the ending where it (a) goes too quickly and (b) has fail states. It really felt like it kind of plods along and then the finale goes wooooosh.

But at the same time you've got this whole section where there are multiple things that you have to do which are mostly on a timer and it kind of felt like I was in a game of Dragon's Lair. It's nice that the game doesn't overly set you back when you fail during this section, but it was kind of frustrating to hear the same lines multiple times.

Anyway, it was a good time, though shorter than I expected and I don't think I'll be back again. Glad it was on Game Pass and it finally pushed me to play it.